DNA neurčuje vaše zdraví (předpokládejme genetické choroby) nebo jiné atributy, vše je o vašem vnímání, říká Bruce Lipton, PhD. Je to skutečně otázka optimismu versus pesimismu, říká. (Public Domain)
Obecná představa, že DNA tolik určuje to, kdo jsme – nejen například naši barvu očí nebo vlasů, ale také naše závislosti, poruchy nebo náchylnost k rakovině – je mylná, řekl biolog kmenových buněk Bruce Lipton, Ph. D.
„Sami jste zjistili, že můžete být více, nebo méně obětí své dědičnosti,“ řekl Lipton v dokumentu „Biology of Belief“. „Problém s tímto systémem víry je v tom, že se rozšiřuje na další úroveň. … Stáváte se nezodpovědnými. [Říkáš:] ‚Nemohu s tím nic udělat, tak proč se snažit?’“
Tento koncept „říká, že jste méně mocní než vaše geny,“ vysvětlil Lipton.
Řekl, že vnímání člověka, nikoli genetické naprogramování je to, co podněcuje veškerou činnost v těle: „Je to ve skutečnosti naše přesvědčení, které utváří naše geny a určuje naše chování.“
Aby vysvětlil, jak to funguje, začal na úrovni 50 až 65 bilionů buněk, které tvoří lidské tělo. Ukázal, jak buňka funguje nezávisle na DNA a jak její vnímání okolních podnětů ovlivňuje DNA. Poté aplikoval stejné principy na lidské tělo jako celek a ukázal, jakou sílu má naše vnímání a naše přesvědčení nad DNA.
Následuje zjednodušené shrnutí Liptonova chápání. Pro více podrobností se můžete podívat na jeho dokument níže.
Vysvětlení v 5 krocích
-
Buňka je jako lidské tělo a funguje bez DNA
Buňka je jako lidské tělo. Je schopna dýchání, trávení, rozmnožování a dalších životních funkcí. Jádro, které obsahuje geny, bylo tradičně považováno za řídicí centrum – mozek buňky.
Přesto, když je jádro odstraněno, buňka pokračuje ve svých životních funkcích po dobu jednoho měsíce nebo déle a stále dokáže rozpoznat toxiny a živiny. Zdá se, že jádro – a DNA, které obsahuje – neřídí buňku.
Vědci před asi 50 lety předpokládali, že geny řídí biologické procesy. „Vypadalo to tak správně, že jsme ten příběh zbaštili,“ řekl Lipton. „Nemáme správné poznatky.“
-
DNA je řízena prostředím
Proteiny plní funkce v buňkách a jsou stavebními kameny života. Dlouho se mělo za to, že DNA řídí nebo určuje působení proteinů.
Lipton nabízí jiný model. Podněty prostředí, které přicházejí do kontaktu s buněčnou membránou, jsou vnímány receptorovými proteiny v membráně. To spouští řetězovou reakci proteinů, které předávají to, co by se dalo popsat jako zprávy na jiné proteiny, motivující akci v buňce.
DNA je obalena v proteinovém ochranném obalu. Signály prostředí působí na tento protein, způsobují jeho otevření a výběr určitých genů pro použití – genů specificky potřebných k reakci na aktuální prostředí.
DNA v zásadě není začátkem řetězové reakce. Místo toho je prvním krokem vnímání prostředí buněčnou membránou.
Pokud neexistují žádné vjemy, DNA je neaktivní.
„Geny se nemohou zapnout nebo vypnout… nemohou se ovládat,“ řekl Lipton. Pokud je buňka odříznuta od jakýchkoli environmentálních podnětů, nedělá nic. „Život je způsoben tím, jak buňka reaguje na prostředí.“
-
Vnímání prostředí nemusí být nutně realitou prostředí
Lipton citoval studii Johna Cairnse z roku 1988 publikovanou v časopise Nature s názvem „Origin of Mutants“. Cairns poukázal na to, že mutace v DNA nebyly náhodné, ale probíhaly předem určeným způsobem v reakci na environmentální stresy.
„V každé z vašich buněk máte geny, jejichž funkcí je přepisovat a přizpůsobovat geny podle potřeby,“ vysvětlil Lipton. V grafu časopisu ilustrujícím Cairnsovy nálezy se ukázalo, že signály z prostředí jsou oddělené od toho, jak organismus vnímá signály z prostředí.
Vnímání zákonů životního prostředí funguje jako filtr mezi realitou prostředí a biologickou reakcí na něj.
„Vnímání přepisuje geny,“ řekl Lipton.
-
Lidské přesvědčení rozhoduje, jestli vnímáme pozitivní nebo negativní prostředí
Stejně jako buňka má receptorové proteiny pro vnímání prostředí mimo buněčnou membránu, tak i lidé mají pět smyslů.
Právě ty pomáhají člověku určit, které geny je třeba pro danou situaci aktivovat.
Geny jsou jako programy na počítačovém disku, řekl Lipton. Tyto programy lze rozdělit do dvou tříd: první se týká růstu nebo reprodukce; druhý se týká ochrany.
Když se buňka setká s živinami, růstové geny se aktivují a použijí. Když se buňka setká s toxiny, ochranné geny se aktivují a použijí.
Když se lidská bytost setká s láskou, aktivují se růstové geny. Když se lidská bytost setká se strachem, aktivují se ochranné geny.
Člověk může vnímat negativní prostředí tam, kde ve skutečnosti existuje podporující nebo pozitivní prostředí. Když toto negativní vnímání aktivuje ochranné geny, reakce těla je přejít do režimu boj nebo útěk.
-
Boj nebo útěk
Tok krve je směrován pryč od životně důležitých orgánů do končetin, které se používají k boji a běhu. Imunitní systém se stává méně důležitým. Pokud si představíte reakce, které jsme kdysi potřebovali například na útěk před lvem, nohy by byly v této bezprostřední situaci nekonečně důležitější než imunitní systém. Tělo tak dává přednost nohám a zanedbává imunitní systém.
Takže, když člověk vnímá negativní prostředí, tělo má tendenci zanedbávat imunitní systém a životně důležité orgány. Stres nás také činí méně inteligentními a méně jasnými. Části mozku související s reflexy, je v režimu boj nebo útěk věnována větší pozornost, než části související s pamětí a dalšími mentálními funkcemi.
Když člověk vnímá láskyplné prostředí, tělo aktivuje růstové geny a vyživuje tělo.
Lipton uvedl příklad východoevropských sirotčinců, kde se dětem dává hodně živin, ale málo lásky. Bylo zjištěno, že děti v takových ústavech mají zakrnělý vývoj, pokud jde o výšku, učení a další oblasti. Je zde také vysoký výskyt autismu. Lipton řekl, že autismus je v tomto případě příznakem aktivace ochranných genů, jako je stavění zdí.
„Přesvědčení fungují jako filtr mezi skutečným prostředím a vaší biologií,“ řekl. Lidé tak mají moc změnit svou biologii. Je důležité zachovat jasné vnímání, protože jinak si biologicky nevyvinete správné nástroje pro skutečné prostředí kolem vás.“ řekl.
„Nejste obětí svých genů,“ řekl a požádal diváky, aby si položili otázku, „Jaké přesvědčení vybírá geny?“
Překlad: Martin Kirschner (www.vipnoviny.cz), Zdroj: theepochtimes.com
Facebook komentáře