Isabela Jimenézová před inkvizicí, která se snaží na jejím těle nalézt „ďáblovo znamení“.
Historie je plná hrdinných příběhů lidí, kteří dokázali odolat tlaku mocných a unikli spárům temných sil. Jedním z nejvýznamnějších a nejvíce zaznamenaných příběhů tohoto druhu je příběh Isabely Jimenezové, ženy, která se odvážila vzepřít inkvizici a stát se symbolem odporu vůči nekompromisnímu nátlaku.
V knize Největší záhady světa – Superzáhady a Superzázraky se píše: „Příčina několik set let trvajícího řádění církevního soudu je z dnešního pohledu jednoduchá. Inkvizitoři chtěli naplnit státní i církevní pokladnu majetkem mučených a upalovaných obětí, získat svrchovanou moc nad poddanými a vyhubit etnické menšiny, které představovali ve Španělsku zejména židé a Maurové. Je více než pravděpodobné, že o čistotu víry příliš nikomu nešlo. Ta byla pouhou rouškou halící barbarské násilí a nekontrolované vyhlazování bezmocných.“
Neohrožená Duše Isabely
Isabela Jimenezová se narodila v malé vesnici Katlanského Španělska. Od mládí se projevovala jako neobyčejně odvážná a nezávislá žena. Především byla známá svými kritickými myšlenkami a otázkami, které se vymykaly tehdejšímu dogmatu. Její zájem o vědu a filozofii ji brzy dostal do hledáčku inkvizičního soudu.
Doba temna: Inkvizice a Její Moc
Období španělské inkvizice bylo známé svou krutostí a nesmlouvavým pronásledováním těch, kdo byli obviněni z hereze či kacířství. V této atmosféře strachu a paranoe, lidé žili v permanentním stínu obavy z pronásledování ze strany inkvizice. Jednou z rodin, kterou začala inkvizice pronásledovat byli Jimenézovi, kteří měli židovské předky. Obvinili proto dceru katalanského statkáře Juana Jimenéze z kacířství. Jeho dcera se jmenovala Isabela Jimenézová. „Obžaloba proti ní byla prostinká, údajně se kdysi pousmála, když se hovořilo o neposkvrněném početí Panny Marie.“
Zatčení a Následující mučení
V roce 1490 byla Isabela Jimenezová zatčena a obviněna z hereze a zpochybňování víry. Byla vystavena mučení a výslechům s pokusy přinutit ji, aby zradila svá přesvědčení a doznala se ke kacířství. Odmítala však ustoupit.
„Isabelu tedy mučili. Přesto dál mlčela, protože byla odvážná, odhodlaná a byla si vědoma, že pouze v její vytrvalosti spočívá záchrana celé rodiny. Katané zkoušeli všechny možné způsoby mučení včetně pálení ohněm, ale dívku nezlomili. Torquemada tedy nařídil zkoušku vodou, která spočívala ve svázání obviněného do kozelce, jeho zatížení desetikilovým kamenem a vhození do hluboké vody. Pokud kacíř nevyplaval, byl to důkaz o jeho vině. Pokud by snad vyplaval, mohl inkvizitor konstatovat, že je obviněný bez viny. Není třeba zdůrazňovat, že za několik století užívání této spolehlivé a „objektivní “ zkoušky se nepodařilo vyplavat nikomu, takže si všichni utonulí odnesli na věčnost pádný cejch viny.“
Takto se ve středověku „ověřovalo“ zda jste posedlí ďáblem. Když se vám podařilo ze sevření kozelce vymanit, byli jste „nevinní“.
Zázračné vynoření
Nezlomná vůle Isabely a odhodlání přežít toto peklo jí nakonec umožnily uniknout inkvizici.
„Kupodivu Isabela, která byla svržena do hluboké vody před očima stovek svědků, zázračně vyplavala a držela se na hladině s rukama i nohama spoutanýma dozadu. K cestě ke dnu ji nepřiměl ani sedmnácti kilový balvan, přivázaný k jejímu útlému pasu. Stal se nevídaný zázrak. Dívčina bledá a zmučená tvář směřovala k nebi a podle očitých svědků se dokonce usmívala. Katané skřípali zuby. Celou půlhodinu vyčkávali, že se snad dívka přece jen utopí a oni hned nato zatknou Jimeneze i jeho syny. Zatykače a obvinění měli v kapse, čekali jen na to, až dívčina smrt poskytne korunní „důkaz“. Dívka však setrvávala bez jediného pohybu na hladině. Občané shromáždění na břehu jezera záhy získali kuráž, nabrali dech a začali křičet: „Bůh projevil svoji vůli a učinil zázrak…“ Katovi pacholci dostali pokyn, aby dívku vylovili. Dav provolával slávu božímu úradku a padl na kolena. Místní inkvizitor neztratil hlavu, nechal Isabelu po vytažení z vody rozvázat a požehnal jí. Věděl, že zázrak byl až příliš zřejmý a raději se jej neodvážil zpochybnit. Torquemada jeho rozhodnutí později písemně potvrdil.“
Odkaz a Inspirační Síla
Tento zázrak se předtím ani potom již nikdy neopakoval. Inkvizice ve Španělsku nechal upálit 10 220 lidí a 6 860 jich nechala upálit symbolicky po jejich smrti. Církev zabavila majetek 114 400 rodinám ve Španělsku pod záminkou „kacířství“.
Příběh Isabely Jimenezové zůstává inspirací pro všechny, kteří se odváží stát proti nepravostem a nepoddají se nátlaku. Její neohroženost a odhodlání přežít a bojovat za své přesvědčení ukazuje, že i v nejtemnějších dobách může jediný člověk zanechat hluboký otisk v historii.
Isabela je připomínkou toho, že i když můžeme čelit nesmírným výzvám, naše vlastní odhodlání může být největší zbraní proti jakémukoli tlaku či teroru a v tom okamžiku se můžou dít Boží zázraky, které nás zachrání.
Facebook komentáře