Autor: Martin Kirschner.

Nedávno jsem shlédl film s názvem Orel Eddie. Tento film se mi moc líbil, protože je natočen podle skutečné události a vypráví příběh o muži, který se nikdy nevzdává a svému strachu čelí tak, že se mu přímo postaví čelem.

Snímek z filmu Orel Eddie

O Filmu

Film vypráví příběh o muži z Velké Británie, který ve svém životě vyzkoušel snad všechny sporty a vždy si přál reprezentovat svou zemi na Olympijských hrách. Když to vypadá, že bude reprezentovat svou zemi ve sjezdovém lyžování, tak ho Asociace Sportu Velké Británie předem z této disciplíny vyřadí.

Není divu. Orel Eddie na první pohled se svými třinácti dioptriovými brýlemi vypadá, slušně řečeno, jako mentálně postižený a nikdo ho proto v odvětví sportu nebere vážně. Jednou věcí se však Orel Eddie od “normálních lidí“ liší. Tou věcí je to, že se nikdy nevzdává.

Rozhodne se proto reprezentovat svou zemi v jiné disciplíně a zvolí si skoky na lyžích. Vzhledem k tomu, že Velká Británie nemá žádný olympijský tým v tomto sportu, tak je jediným potencionálním reprezentantem své země v této disciplíně.

Odjede proto do Alp, aby se zde od mistrů skoku na lyžích naučil skákat do dálky. Nikdo jej však nechce trénovat a proto se Orel Eddie rozhodne trénovat sám. Protože neví, jak správně skákat na lyžích do dálky, tak absolvuje spoustu strastiplných pádů, ale ani to jej neodradí v tom, aby pokračoval.

Díky svému odhodlání se mu nakonec podaří, přemluvit může, jménem Broson Peary (Hugh Jackman), údržbáře zimního střediska, rváče, pijana a bývalého skokana na lyžích, kterého kdysi vyloučili z amerického olympijského týmu, aby Eddiho trénoval. Orel Eddie se tak v krátkém čase naučí skákat na lyžích a rozhodne se, že reprezentuje svou zemi v této sportovní disciplíně na Olympijských hrách.

Když však podá přihlášku, aby se mohl účastnit Olympijských her ve skocích na lyžích, tak mu Britská Asociace Sportu hází klacky pod nohy, například tím, že zvýší limit vzdálenosti skoku na 61 m, kterou musí Eddie skočit, aby se na Olympijské hry kvalifikoval. Britská Asociace Sportu opět Eddiho nebere vážně a bojí se, že by Velkou Británii na Olympijských hrách zesměšnil.

Všem se však zastaví dech, když Orel Eddie tuto vzdálenost při kvalifikačních skocích dosáhne a nic mu tak nebrání v tom, aby svou zemi na Olympiádě reprezentoval.

Hlubší zamyšlení nad příběhem

Tento film mě hlavně zaujal tím, že lidem přináší hlubší poselství, než se na první pohled může zdát.

Tak například, jak jsem již výše psal, Orel Eddie je muž, který se nikdy nevzdává a svému strachu čelí tak, že se mu postaví čelem. Na rozdíl od “normálních lidí“, kteří umí vždy dokonale přednášet o tom, proč něco nejde, tak Orel Eddie se nebojí všechno vyzkoušet a když spadne, vstane a pokračuje dál.

Orel Eddie úplně smetl ze stolu sportovní vědu, která říká, že pokud se chcete stát profesionálním sportovcem, tak musíte začít trénovat od 6 let, mít nejlepší sportovní vybavení, trenéry a finance na zaplacení tréninku. Film nám předává poselství, že srdce bojovníka a samotná víra v úspěch hory přenáší, a že mít tyto vlastnosti je někdy mnohem více, než jakákoliv profesionální dlouhodobá příprava.

Když Orel Eddie skočí vzdálenost 60,5 m, tak má radost z toho, že víc jak dvojnásobně překonal britský rekord (posledním britským skokanem na lyžích byl Hector Monie s rekordem 22,9 m z roku 1929). Nicméně moderátoři, členové Britské Asociace Sportu a diváci tento skok s posměškem označí za nejhorší skok na Olympiádě.

Zde záleží na úhlu pohledu. Pokud Eddiho srovnáváme s ostatními sportovci, kteří mají za sebou dlouholetou a profesionální přípravu, pak se nám tento skok může zdát jako špatný. Když, ale vezmeme v úvahu to, že Orel Eddie víc jak zdvojnásobil britský rekord a přitom měl na přípravu pouhých 6 měsíců, s ne příliš kvalitním vybavením a trenérem ousiderem, pak musíme uznat, že jeho skok byl velmi úspěšný.

Paradoxem také je, že lidé, kteří se Eddiemu v tomto filmu nejvíc posmívají, by sami nikdy v životě nebyli schopni tuto vzdálenost skočit.

Závěr

Běžně o svých zkušenostech s filmy nepíši, ale v tomto případě jsem usoudil, že by bylo vhodné se s vámi podělit o mé hlubší pochopení s tímto filmem.

Lidé se běžně vzdávají ještě předtím, než něco vyzkouší, nebo se nechají ovlivnit okolím, které jim neustále vtlouká do hlavy, že něco nejde, nebo není možné. Často se také stává, že lidé, kteří se vám nejvíc smějí a odrazují vás od vašich snů, tak sami v životě nic nedokázali.

Film Orel Eddie vás může inspirovat překonat vlastní mantinely a posunout své hranice strachu. Největší přidaná hodnota tohoto filmu je v tom, že příběh tohoto filmu je natočený podle skutečné události, čímž film dokazuje, že když si člověk před sebe postaví velký cíl a věří, že jej dosáhne, tak není nic nemožné.

Pokud Orel Eddie dokázal velké věci, nemyslíte, že byste je dokázali také?

https://www.youtube.com/watch?v=C2LVihKXFwM
Video: Skutečný Orel Eddie na Olympijských hrách