Autor: Martin Kirschner.
Rituál potní chýše je velmi intenzivní zážitek. Od sauny v přírodě to má hodně daleko.
V květnu 2022 o víkendu jsem se zúčastnil rituálu Potní chýše u indiánu známého jako rituál Temascal. Cílem tohoto rituálu je stanovit si vize/záměry a odstranit bloky, které nám brání posunout se v našem životě vpřed. V tomto článku budu sdílet svou zkušenost, jak jsem já tímto rituálem prošel a co mi to dalo.
Ačkoliv se někomu rituál potní chýše může zdát jako nějaká „sauna v přírodě“, tak od klasické sauny to má hodně daleko. V potní chýši jste 3 – 4 hodiny v kuse, což je velmi náročné na vaše tělo a psychiku. Po každé ze čtyř fází se můžete trochu nadechnout vzduchu skrze pootevřená dvířka a dát si jedno loknutí vody v přechodné fázi rituálu.
Jako každý rituál i tento má nějaký účel. Účelem je nastavit vize a záměry a odstranit své bloky nejčastěji předávané z rodových linií.
Aby byl rituál co nejvíce účinný, tak musíme provést očistu sebe sama, to znamená fyzicky a mentálně se očistit. Před rituálem nesmíte požít alkohol, drogy, jist maso nebo mít sex.
Čtyři části rituálu
Rituál se skládá ze čtyř částí podle přírodních živlů (země, voda, oheň a vzduch). Na tělesné úrovni je země první čakra (sexuální energie), voda druhá čakra (emoce), oheň třetí čakra (činy), vzduch čtvrtá čakra (mysl).
Každý z těchto živlů v rámci rituálu Potní chýše je analogií ve fázi porodu:
První část (země) je vlastně to, že ležíme v bříšku maminky, všechno je v pořádku a jsme naprosto propojení s okolím, se zemí a potom začíná ten porod.
V druhé části (voda) praskne voda, ale ještě se neotevře děložní hrdlo a to okolí nás najednou začne vypuzovat. Zažíváme pocity hrůzy, strachu, bezvýchodnosti, protože jak je děložní hrdlo zavřený, tak miminko ještě nemůže ven a najednou prožívá to, že to krásný prostředí jej najednou začíná svírat a vypuzovat a najednou proti němu něco začíná mít. V této fázi nemůžeme nic dělat. Takže zažíváme pocit bezvýchodnosti a v podstatě takový peklo.
Potom ta třetí fáze (oheň) toho porodu je ve chvíli, kdy se otevře děložní hrdlo té maminky, které začne miminko vypuzovat ještě víc, protlačovat ho užším prostředím ven a zároveň už je tam nějakej vývoj. Už se něco děje. Takže to je archetypální souboj na život a na smrt a to je to co se tam v té chýši děje. V této fázi jdeme do toho!!! A bojujeme o svůj život!!! Tím se dostáváme k té naší vnitřní síle. K té částí sebe za kterou stojí za to bojovat sám za sebe (reálně bojujete sám se sebou).
Čtvrtá fáze (vzduch) to je většinou takový lehčí, jednodušší, vzduch je navázaný na naší mysl, rozum. Po předchozích třech kolech jsme vyřízení a máme toho dost. Najednou slyšíme ticho uvnitř své hlavy a jenom si tam tak plujeme a jsme. Mysl má úplně jiný rozměr, než výpočetní mechanismus, nebo analytický způsob myšlení. Člověk v této fázi nemá žádné myšlenky, existuje pro přítomný okamžik a užívá si krásné nic jako naplňující.
Moje zkušenost vlastními slovy
Čtyřhodinový rituál potní chýše, který jsem zažil pro mě byl peklem (a pro mnohé ze zúčastněných jak jsem zpozoroval taky).
V první fázi již po pár minutách začátků rituálu z vás začne proudit pot s vodou takovou intenzitou, jako by vás někdo poléval sprchou. Už v této chvíli si začínáte myslet, že to nemůžete vydržet a chcete odejít ven. Šaman, který vás rituálem provází vám řekne, že si máte lehnout na zem přední stranou těla, aby jste napojili své srdce se zemí, která vás při rituálu podrží. Utéct z chýše tak nepřipadá v úvahu. Zpívali jsme různé rituální písně a chřestili chřestidly, abychom odvedli pozornost od úmorného horka. Po dvaceti minutách i ten nejzanícenější člen leží na zemi, vydychává zhluboka a modlí se až prví fáze skončí. K mému překvapení po první fázi nesmíme ven, ale můžou se jen lehce pootevřít dvířka chýše, abychom se mohli trochu nadechnout kyslíku venku. Přiloží se nové rozžhavené kameny doprostřed chýše, kterým se říká babička. Ty se pokropí tabákem a každý z nás řekne svůj záměr, přání, nebo vizi. Následně začíná druhá fáze rituálu.
(Rozžhaveným kamenům se říká babička, protože mají být archetypem našich předků, z kterých mámé čerpat sílu a zocelení)
Pokud první fáze byla peklem, tak druhá fáze je jeho nejnižší úrovni. Bubnuje se, chřestí a zpívají se rituální písně s vysokou rychlostí v návaznosti na intenzitě žáru v chýši. Jeden ze členů rituálu řve, jak pardál a ostatní začínají také různě povykovat agonií. Jeden po druhém následně lehá na zem ve snaze snížit své utrpení. Doslova máte pocit, že zemřete. Snažíte se mít zavřené oči a na nic nemyslet. Čas se táhne jako věčnost. Šaman nám promlouvá do duše. Říká, že něco ve smyslu: „Bolest je jenom iluze. Naše mysl nám říká, že to nemůžeme vydržet, ale často je to klam.“ Moc to nepomáhá. Celé vaše tělo řve: „Uteč z chýše!!!“, ale nikdo to neudělá, protože nechce trhat partu a vypadat za slabocha. Když pak šaman, řekne asistentce, že má otevřít předek a zadek potní chýše, tak minuta s jakou ji to trvá se stává nekonečnou. Vyslaná naděje a nepřicházející úleva v nás vyvolávají ještě větší beznaděj. Náhle se vchod chýše odkrývá a my z ní vybíháme ven. Lehám si na trávu z přední strany a následně i ze zadní, abych ve venkovní teplotě blížící se nule schladil všechny části těla. Pozoruji hvězdy a snažím se na nic nemyslet. Jenom na tu úlevu. Ideální by byla s bazénem s ledovou vodou, takový luxus vám u rituálu Potní chýše není dopřán. Od potní chýše se nesmíte oddělit a tak zůstávám s chýši propojen alespoň nohami.
Před třetí fázi rituálu se každý z nás může napít z misky vody, ale může si dát jenom jeden lok. Nepatrná ochrana, která nás spíše symbolicky chrání před úplným vyprahnutím. Každý z nás udělá křížek na nové rozžhavené kameny pomocí aromatické pryskyřice, která celou chýš provoní. Při dělání křížků každý z nás pronese svůj záměr. V průběhů rituálu sledujeme, jak se mění naše priority a záměry v následku působení rituálu. Šaman nám sdělí, že třetí fáze rituálu se jmenuje oheň. Podívám se na účastníka sedícího vedle mě a ironicky mu říkám: „To zní dobře.“ Ten odpovídá: „Tak já si asi lehnu rovnou.“ Začíná třetí fáze rituálu. Opět se bubnuje, chřestí a zpívají rituální písně. Nacházím nové síly a zpívám taky. Představuji si, že si to strašně užívám, abych ošálil mysl a ta mé tělo, že je vše v pořádku. Odolávám. Lehám na zem a rozdýchávám. Neslyším kolegu vedle sebe dýchat a zpívat. Ve tmě nelze říct co se děje. Poklepávám mu na rameno, jestli je v pořádku. Naštěstí potvrdí, že ještě žije. Třetí fáze rituálu je kratší, než jiné fáze rituálu a chýše se opět otevírá. Chceme jít ven z chýše, ale šaman nám povolí pouze vystrčit hlavu, ať se můžeme nadechnout. Přemýšlím, že asi dostanu úpal.
Po pár minutách nás povolá, ať si v chýši sedneme. Dáváme si doutník, který nevdechujeme, ale rituálně natáhneme do úst a vyfoukneme dvakrát. Nejdřív kouř rukou máváme na hlavu (mysl) a podruhé na (srdce). Poté si opět každý z nás dá jeden lok vody. Jedna holka sedící vedle mě uvnitř chýše mě obejme a opře svou hlavu o mé rameno. Cítím jak se mi zpomaluje můj srdeční tep a tělo se uklidňuje v návalu endorfinů. Jako kdyby vycítila, že potřebuji obejmout, nebo jsme spíš potřebovali obejmout oba. Jsme nazí a je to intenzivní. Čtvrtá fáze rituálu je v podstatě relaxační a uklidňující. Šaman hodí na kameny přírodní aroma co voní jako eukalyptus. Potní chýš rozprostře nádherná a uklidňující vůně. Zpíváme rituální písně, ale již v pomalém tempu. Po písních nám šaman promlouvá do duše. I přes nízkou intenzitu žáru se zdá, že se čas natahuje do nekonečna. Ležím na zemi a říkám si, že je to poslední fáze. Myslím na to, až vyjdu ven a osprchuji se ledovou vodou. To však není hned. Po čtvrté fázi a otevření dveří, šaman zdržuje a snaží se natahovat čas abychom co nejdéle ještě zůstali v potní chýši. Postupně zpomaleně vycházíme z chýše jeden za druhým. U východu děkujeme živlům a rukama na sebe máváme kouř tabáku. Šaman nás ještě profoukne kouřem něčeho zezadu a zepředu (asi konečná očist), než se vydáme společně k ohni, kde znovu poděkujeme za rituál.
„Nejsilnější emoce, které většina z nás po rituálu potní chýše zažívá je vděk.“ řekl šaman. Moje emoce byla co nejrychleji se dostat pod ledovou sprchu, umýt se a jít spát.
Druhý den ráno jsme pak navzájem u ohně sdíleli své zkušenosti s rituálem a to co nám to dalo.
Co mi to dalo
Myslím, že rituál Potní chýše mě zocelil jak na fyzické, tak na mentální úrovni. V momentě, kdy se podíváte smrti do tváře, tak tomu zcela tak musí být, i když to můžou být pouhé představy a iluze, protože tělo vydrží opravdu hodně, i když si myslíme, že ne.
Po fyzické stránce jsem nabyl sebedůvěry, že člověk k životu potřebuje pouhý doušek vody a trochu kyslíku. Svým způsobem tento rituál ve mně podpořil minimalistický přístup. Vzpomínám si, jak jsem na svých cestách cestoval pouze s baťohem, žil jsem pro přítomnost a užíval si života. Voda a vzduch byli mými hlavními hybateli. Takže po tomto rituálu jsem získal sebevědomí nebát se opět cestovat. V tomto smyslu si myslím, že mě oslabila koronavirová opatření, kdy vám systém vnutil myšlenku, že na cestování toho potřebujete mít hodně (rouška, zdravotní potvrzení, pojištění, vyplněné formuláře a jiné nesmysly), aby jste vůbec mohli žít, existovat a měli své „jistoty“. Ve skutečnosti žádné jistoty neexistují a už vůbec ne od tohoto systému.
V návaznosti na to si myslím, že jsem se stal silnějším a sebevědomějším. Ještě teď zkoumám co vše mi tento rituál v průběhu času dá. Zatím jsem přešel více na vegetariánskou stravu. Mým záměrem s kterým jsem na rituál přišel bylo stát se milionářem a zbohatnout. Uvidíme jestli se i to vyplní.
Facebook komentáře