Existuje mnoho způsobů, jak rozdělit lidstvo – na slušné a neslušné, na šťastné a nešťastné, na zbabělé a odvážné, na ty, kdo vedou, a ty, kdo je následují, atd.

Dvě hlavní dělení, kterých si lidé všímají méně často, ale mají velký význam, jsou dělení na ty, kteří chtějí ovládat druhé, a na ty, kteří mají jen malý zájem ovládat druhé, a na související kategorie těch, kterým vyhovuje, když je druzí ovládají, a těch, kteří nesnášejí, když je druzí ovládají.

Zdálo by se, že ti, kteří se snaží ovládat druhé, a ti, kteří se snaží být druhými ovládáni, budou stát na opačných koncích politického spektra. Ale není tomu tak. Obě skupiny jsou v drtivé většině tvořeny jedinci z levice.

V současné době dominují ve čtyřech z pěti anglicky mluvících zemí (jedinou výjimkou může být Spojené království). Snadnost, s jakou se Australané, Kanaďané a Novozélanďané smířili se ztrátou svobody ve svých zemích, je nejsmutnějším a nejděsivějším vývojem od nástupu totality na počátku 20. století.

Ještě smutnější a děsivější je přijetí autoritářství polovinou Američanů. Amerika byla ve světě majákem svobody. Amerika byla zemí, které Francie darovala sochu Svobody. Amerika byla, jak ji charakterizoval prezident Abraham Lincoln, „poslední nejlepší nadějí Země“. Amerika se sama o sobě představovala jako „sladká země svobody“ a „země svobodných a domov statečných“.

Pak se objevil nový virus (virus s 99procentní mírou přežití téměř u všech věkových skupin s výjimkou starších dospělých, kteří jsou navíc velmi nemocní) a najednou se ve jménu „veřejného zdraví“ většina Američanů ani téměř žádní občané ostatních anglicky mluvících zemí nebránili žádnému potlačování svobody, ať už bylo jakkoli iracionální.

Občané největších australských států nesmějí opouštět své domovy na více než několik hodin denně, nesmějí se shromažďovat s ostatními občany ani venku, nesmějí spolu venku ani mluvit. Již více než rok a půl nesmějí Australané opustit svou zemi bez výslovného povolení své vlády, která rozhodne, zda mají dostatečně pádný důvod. A samozřejmě jsou zakázány bohoslužby. Australané, Kanaďané a Novozélanďané, z nichž většina je důsledně sekulární, svými krajany, kteří chtějí navštěvovat bohoslužby, jen pohrdají.

V mnoha oblastech života má většina Australanů méně práv než většina sovětských občanů. Stejně jako Australané nemohli sovětští občané opustit svou zemi bez povolení, ale směli opouštět své domovy, mluvit s lidmi na ulici a navštěvovat umírající příbuzné v nemocnicích.

Mezitím velké procento Američanů podporuje prezidenta Spojených států, který nabízí vládě a obrovskému množství zaměstnanců soukromých subjektů možnost volby mezi tím, zda se nechají očkovat – bez ohledu na to, jak jsou mladí a zda již prodělali covid-19 – nebo přijdou o práci. Jinými slovy, mnoho Američanů podporuje propuštění všech neočkovaných spoluobčanů, kteří pracují pro vládu, lékařské profese nebo soukromé společnosti se 100 a více zaměstnanci.

Polovina Ameriky podporuje prezidenta, který druhou polovinu Ameriky vykresluje jako nepřítele a jejich spoluobčany jako lidi, k nimž by měli chovat nenávist. Ještě žádný americký prezident nepronesl tak rozdělující projev jako ten, v němž prezident Joe Biden oznámil povinné očkování (což ještě před devíti měsíci, v prosinci 2020, popíral, že by chtěl zavést). Lincoln navzdory občanské válce, v níž bylo zabito více Američanů než ve všech ostatních amerických válkách dohromady, vyzval Američany, aby nechovali „zlobu vůči nikomu“. Biden, nejpodlejší prezident, jakého kdy tato země měla, vyzval ke zlobě vůči 100 milionům Američanů a prohlásil, že „naše trpělivost je u konce“.

Levice útočí na svobodu třemi směry: ve jménu veřejného zdraví (covid-19), ve jménu „antirasismu“ a ve jménu záchrany planety (klimatické změny). Vyvoláváním strachu a hysterie levice poprvé v americké historii využívá všech tří strategií k ukončení osobní svobody, včetně svobody projevu.

Podaří se to levici?

Pokud Američané nebudou proti levici bojovat stejně tvrdě jako Unie proti otrokářským státům, odpověď zní ano.

Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí nutně odrážet názory The Epoch Times.

Přeloženo z původního článku, který vyšel na stránkách newyorské redakce.

Zdroj překladu: epochtimes.cz