Sto tisíc občanů Ruska každoročně zmizí a z toho 25 % už se nikdy nenajde. Někteří se ztratí, ale jiní míří do paralelního světa, a ztrácejí se beze stopy. Může to být hlavní příčinou toho, proč Rusů všeobecně ubývá?
Tento záhadný fenomén vyvolává otázky o existenci alternativních dimenzí, paralelních světů a dutozemě. Přestože mnoho vědců na příběhy těchto lidí reaguje s nedůvěrou, stále existuje mnoho zpráv a svědectví, které tvrdí, že tyto události nejsou pouhým výmyslem nebo hoaxem.
V posledních letech začaly na různých místech v Rusku vznikat neuvěřitelné historky o lidech, kteří zmizeli z povrchu zemského a objevili se v údajně v paralelním světě. Tyto příběhy se zdánlivě podobají scénám z fikce, ale počet svědků a zpráv z celé země začíná vzbuzovat znepokojení. Nejběžnějším znakem těchto událostí je, že osoby zmizí zcela náhle a beze stopy. Rodiny a přátelé o nich neslyší týdny, měsíce, roky nebo se dokonce nevrátí nikdy.
V knize Největší záhady světa – čas bohů se o tomto fenoménu píše:
„V dnešním Rusku se hned několik seriózních vědců zabývá problematikou záhadného mizení osob do paralelního světa či jejich únosy jeho neznámými obyvateli. Podle moskevského vědce prof. Arkadije Račkovského se propadne do paralelního světa každoročně jen v Rusku několik desítek tisíc osob, které se už nikdy nevrátí zpět. Račkovskij totiž soudí, že obyvatelé paralelního světa s obavami pozorují naše počínání, vedoucí k ničení přírodní rovnováhy Země, a jsou proti nám připraveni zasáhnout např. rozšířením neznámých infekčních chorob, aby nebyl naší ekologickou katastrofou ohrožen i jejich vlastní alternativní svět. Račkovskij si je naprosto jist skutečností, že únosy pozemšťanů do nenávratna sledují výzkumný záměr a že unesení slouží jako pokusné osoby.“
Třicetiletý zemědělský inženýr V.A Ivanov sdílel svou zkušenost s průnikem do pararelního světa. Tato událost se mu přihodila poblíž malé vesnice nedaleko města Pavlodar zhruba 200 metrů od řeky Irtyš. Poté, co vlezl skrze jeskyni do nitra země, se ocitl v záhadné krajině:
„Ten den, co se to stalo, jsem odešel z funkce předsedy družstva. Zmocnil se mě pocit marnosti a tesknoty, rozhodl jsem se, že zajdu ke strži. Stalo se to 10. srpna 1987. Sotvaže jsem sestoupil na dno strže, spatřil jsem zde neuvěřitelné množství vody, snad půl metru i více, přestože už déle než měsíc vůbec nepršelo. Zdálo se mi to podivné. Když jsem sestoupil až dolů, nabral jsem vodu do dlaní v pokušení ji ochutnat. Ucítil jsem podivný zápach a ihned se mi zatočila hlava. Napadlo mě, že jsem se nadechl nějakého plynu, který vychází z nitra země, a dostal jsem strach, že se udusím jako někde v psí jeskyni. Zalapal jsem po dechu a šátral se nahoru, ale nevolnost mě přemohla. Když jsem se probral, byl jsem zcela šokován. Pamatoval jsem si naprosto přesně vše, co tomuto okamžiku předcházelo, jenže s novou skutečností to nešlo nijak dohromady. Stál jsem v tropické krajině a slyšel jsem podivné výkřiky ptáků, stromy nad mou hlavou měřily více jak sto metrů a vytvářely příjemný slunečník před dotírajícími paprsky.
Ptáci, stromy, pestrobarevné rostliny, jaké jsem nikdy v životě neviděl a nesetkal jsem se s jejich obrázky ani v dobách svých studií. Okolo mne létali barevní motýli připomínající spíše ptáky. Vládlo tam vedro a zřejmě absolutní vlhkost. Bál jsem se pohnout, abych neskončil na dně nějaké bažiny. Pod nohama mi totiž čvachtalo bahno a terén okolo mě byl porostlý až příliš jásavou zelení. Stál jsem a v úžasu civěl na tu nádheru, která neměla obdobu nikde v širém světě.
Slunce strašlivě pálilo, a přitom nebylo zdaleka v nadhlavníku, ale podivně nad obzorem, který však důkladně zastiňovala zeleň. Obloha nebyla modrá, ale růžová, zdálo se, že hoří jasným plamenem. Byl jsem si jist, že jsem se ocitl na jiné planetě. Nikde ani živáčka, kromě ptáků, podivného hmyzu a motýlů. Ocitl jsem se ve světě filmové fantazie, což mě také napadlo, ale všechno bylo příliš živé a hmatatelné, aby to mohlo být pouhou fikcí. Učinil jsem krok, druhý a padl jsem do prázdna…“
Šlo skutečně o únik do pararelního světa, nebo tato událost spíše dokazuje existenci dutozemě?
V knize se dále píše:
„Prof. Račkovskij uvěřil Ivanovovi, že se neznámým způsobem propadl do antisvěta a ocitl se v časoprostoru, kde měl čas jiné než pozemské dimenze. Když pak Ivanov předložil k rozboru hrst zeminy, kterou si přinesl na podrážkách svých bot, Račkovskij započal se srovnáváním půd v celé oblasti ohraničené Uralem, Kazašskou náhorní plošinou, Jenisejským pohořím a Západosibiřskou nížinou. Vzorek hlíny od Ivanova předčil svou organickou kvalitou všechny vzorky půd z uvedených oblastí.“
Závěr
Místní úřady často tvrdí, že se jedná o běžné případy nezvěstných lidí, kteří mají podobně výpovědi jako Ivanov, když se jim podaří vrátit. Někteří svědkové tvrdí, že měli setkání s lidmi, kteří se vrátili z paralelního světa. Popisují, že tam vládne úplně jiný způsob života, mají tam odlišné technologie a dokonce i jinou historii. Krajinu takového světa popisují jako nebývale krásnou.
Pokud by byly tyto zprávy pravdivé, mohly by mít obrovské důsledky pro naše chápání reality a vesmíru jako takového. Existence paralelních světů by znamenala, že naše realita není jedinou existující dimenzí, ale jen jedním z mnoha možných vesmírů. To by otevřelo celou řadu otázek týkajících se fungování vesmíru a našeho místa v něm.
Facebook komentáře