Autor: NANCY COLIER.
Často se obracíme k jídlu, abychom potlačili pocity, se kterými jsme nenašli lepší způsob, jak se s nimi vypořádat
Většina z nás slyšela termín „první 15“, který odkazuje na 15 liber (6,8 KG), které mnoho vysokoškoláků nabere během prvního roku mimo domov. Ale podobný jev se přes zimu vyskytuje u mnoha dospělých. Když je zima a trávíme více času uvnitř, tak my lidé procházíme svým vlastním hibernačním procesem, který často vede k přejídání a nárůstu velikosti oblečení nebo úplnému odevzdání se do tepláků.
Ale nejde jen o zimní měsíce. COVID také učinil jídlo atraktivním způsobem, jak zvládat strach, úzkost a nejistotu posledních dvou let. Jídlo nabízí pohodlí, potěšení a rozptýlení a také je řešením nudy. Jak se dalo očekávat, mnoho lidí skončilo s nadváhou, která má nyní svůj vlastní název: „COVID 15“.
Takže, jak se jaro připravuje do rozkvětu, tak možná zjistíte, že chcete vykvést do nového těla, které se vám vejde zpátky do starého oblečení – nebo do nového oblečení bez elastického pasu.
Ale tento článek není o tom, jíst méně nebo jinak, nebo cvičit více nebo chytřeji; nejde o praktické prvky spojené se shozením zimních nebo pandemických kil. Informace o dietě a cvičení můžete najít na bezpočtu dalších míst a ve skutečnosti všechny tyto informace již pravděpodobně znáte, protože jste si tisíckrát přečetli, co byste měli jíst a jak byste se měli hýbat. Nejsem zde, abych se zabýval dietami a cvičebními strategiemi, protože v konečném důsledku takové strategie obvykle nefungují, alespoň ne trvale. Selhají, protože řeší pouze symptom problému – samotnou nadváhu – ale ne její základní příčinu.
Své přejídání můžete označit za formu záliby a touhy, jak jsme doposud byli zvyklí se na to dívat. Možná si řeknete, že se přejídáte, protože chcete více jídla; nechceš přestat, chutná to tak dobře. A i když to všechno může být pravda, často se přejídáme nebo nuceně saháme po jídle ne proto, že bychom to jídlo opravdu chtěli, ale protože nechceme cítit to, co v tu chvíli cítíme. Buďme k sobě upřímní: Čtvrtá miska zmrzliny opravdu nechutná tak dobře.
Jako u každé závislosti se rozhodujeme pro nějakou látku, protože nechceme prožitek, který zažíváme, ať už se cítíme úzkostně, znuděně, smutně, příliš šťastní, zmatení, ohromeni, bojíme se nebo se cítíme jiné těžkosti, které nám brání zvládat emoce. Látka, v tomto případě jídlo, nám přináší úlevu od pocitů, které nechceme a nevíme, jak je zvládnout.
Pokud se přejídáte, váš mozek (ne vaší vinou) vytvořil spojení mezi jídlem a úlevou, mezi jídlem a pohodlím. Proto, když se objeví obtížné emoce, váš mozek zareaguje tak, že vám řekne, že řešením je jídlo; jídlo odstraní vaše nepříjemné pocity; jídlo je úleva. Říká vám to tiše, aniž byste si to uvědomovali. Impuls sáhnout po jídle, když se objeví obtížné pocity – nebo dokonce hrozí, že nastanou – je nevědomý a navyklý; váš mozek začlenil toto spojení a toto přesvědčení, že jídlo je úlevou od utrpení.
Abyste se zbavili své závislosti na jídle, musíte být ochotni odvrátit pozornost od jídla a jeho řízení směrem k pocitům, které předcházejí a spouštějí impulz k jídlu – vnitřní zkušenosti, která spouští vnější reakci, tedy otevření lednice. . Abyste toho dosáhli, musíte zpomalit proces, který začíná nežádoucími pocity a končí jídlem a negativními pocity ohledně vašeho těla a sebe sama.
Když pocítíte nutkání přejíst se a vystoupit z reality, musíte se rozhodnout udělat něco jiného a zůstat při vědomí, abyste zůstali sami se sebou ve své současné realitě. Můžete toho dosáhnout tím, že budete zvědaví, co se přesně děje uvnitř vás – než se vydáte do špajzy pro svačinu.
Právě tam, v oku bouře, s nutkáním vystoupit z reality a nepříjemným pocitům, které zuří, musíte být ochotni zůstat v klidu.
Nejdivočejší a nejodvážnější věc, kterou můžete v tu chvíli udělat, je zeptat se sami sebe: „Co právě zažívám a od čeho chci utéct? Jaké pocity tu jsou, které nechci zažít?“ I když vám čokoláda může připadat jako ta nejlaskavější věc, kterou pro sebe můžete v tu chvíli udělat, není tomu tak. Naslouchat tomu, co prožíváte a starat se o to, a obracet se ke svému srdci, je opravdová laskavost a soucit.
Okamžik, na kterém nejvíce záleží při prolomení cyklu přejídání, je okamžik, kdy si ho s vědomím vynesete na světlo, a tím přerušíte spojení mezi spouštěčem a vaší obvyklou reakcí. I když je to neintuitivní a můžete se cítit hrozně při přecházení k tomu, kdy se cítíte nepohodlně, tak je to právě proces poznávání vlastní zkušenosti, díky kterému se cítíte lépe. A zde je paradox: Cítíte se lépe, i když pocity, které objevíte, jsou nepříjemné. Na konci dne (a také na začátku a uprostřed) je vaše ochota věnovat laskavou a neodsuzující pozornost tomu, co se děje ve vašem srdci, hlavě a těle, to, co je nezbytné k tomu, abyste se zbavili přejídání nebo jakéhokoli jiného nutkavého chování.
Cvičení v soucitu
Když se nad tím zamyslíte, dát si sušenky, když to, co opravdu potřebujete, je pohodlí, je trochu jako pokusit se otevřít zámek dveří banánem; je to prostě špatný nástroj pro daný úkol. A přesto to je to, co děláme znovu a znovu; krmíme ústa, když je to naše srdce, které potřebuje naši péči. Postupem času se tato zvláštní a nesprávná reakce při našem vlastním nepohodlí začne zdát normální; mylně zaměňujeme anestezii a medikaci našeho nepohodlí za skutečnou úlevu a začínáme věřit, že jídlo je to, díky čemu se cítíme lépe. Ale jak všichni víme, pocity, které jsme otupili jídlem, nevedou nikam jinam, než že je dočasně uspíme. Jídlo nám umožňuje odvrátit pozornost od našich zážitků, což pak vytváří nový zážitek, který je celý o naší váze a představách o tom, proč se nemůžeme přestat přejídat. Ale ať už to bylo před tím, než jsme si podali sedativa a změnili trasu, stále tam je; vlastně jsme to nezpracovali.
Pokud se přejídáte, naučili jste se mírnit své pocity jídlem, když to, co skutečně potřebujete, je vaše pozornost a soucit. A smutné na tom je, že vaše pocity si na tento druh léčby zvykly – že vás v podstatě opustí.
Je pravděpodobné, že byly časy, nejspíše když jste byli velmi mladí, kdy jste se snažili získat skutečnou útěchu pro to, co jste cítili. Pravděpodobně jste šli ke svým rodičům pro emocionální objetí nebo jakoukoli naladěnou reakci, která by zlepšila vaše nepříjemné pocity; šel jsi hledat klíč a ne banán. Ale vaši rodiče mohli být zaneprázdnění, neměli zájem nebo nebyli schopni sedět s vámi a vašimi pocity, a proto nebyli schopni vám zlepšit náladu. Vaši rodiče se odvrátili od vašich pocitů a možná vás dokonce poslali pryč se sušenkami jako bizarní a nesouvisející náhradu za skutečné pohodlí, které jste potřebovali. Nechali vás na pokoji s vaším nezpracovaným a nepříjemným zážitkem, bez jakýchkoli nástrojů, které by se o to postaraly nebo vám pomohly. A tak jste se obrátili na jídlo, které v primitivním mozku dává smysl. Je chytré a přizpůsobivé v tom, že díky němu pocity zmizí – i když dočasně – což je cíl.
Ale je to také srdcervoucí proces; posílá do vašeho srdce zprávu, že nedostane to, co skutečně potřebuje, a nebude se o něj starat se skutečnou pozorností a péčí – že to nejlepší, v co může doufat, je otupělost potravinového kómatu. Pokud můžete, představte si sami sebe ve věku, kdy jste ještě věřili, že od svých rodičů dostanete to, co skutečně potřebujete; představte si proces, kdy se vaše srdce pomalu zjizvuje a vzdává se skutečné útěchy a odevzdává se jídlu jako její nejspolehlivější alternativě.
S tím, jak se jaro připravuje do rozkvětu, je příležitost nejen shodit nechtěná kila a pověsit tepláky, ale také povzbudit k rozkvětu své vlastní srdce. Můžete si z toho udělat čas, kdy si dopřejete skutečnou útěchu a skutečnou péči. Můžete napravit, chcete-li, tuto ranou zkušenost, kdy jste se dozvěděli, že nejlepší nadějí pro váš lepší pocit byla anestezie.
Počínaje dneškem, kdy cítíte nutkání se přejídat nebo nutkavě jíst:
Zastavte to, co děláte, zhluboka se nadechněte a položte si ruku na srdce nebo břicho. Zeptejte se sami sebe: „Co tady je, co nechci cítit?“
Představte si, jak přitáhujete židli k dítěti, které to bolí, a posloucháte, co se ve vás v tu chvíli děje. Nesuďte, nestyďte se, neřešte a ani nevykládejte pocity, které přicházejí; jen poslouchejte a dovolte jim, aby tam byli.
S rukou stále na srdci si připomínejte, že na vašich zkušenostech záleží a na vás záleží taktéž.
Zavažte se zůstat tam, kde jste, minimálně tři minuty; zavázat se k vybudování nového zvyku kdy udržujete skutečnou společnost s vlastní zkušeností.
Pokud po tomto cvičení stále chcete jíst, je to v pořádku. Než si ale něco vložíte do úst, souhlaste s tím, že učiníte tyto kroky. Najděte odvahu nevzdávat se – zůstat v klidu a nabídnout sami sobě to, co opravdu potřebujete a co jste vždy potřebovali.
Překlad: Martin Kirschner (www.vipnoviny.cz)
Tento článek byl poprvé publikován v časopise Radiant Life.
Facebook komentáře