Autor: Martin Kirschner.
Vesmírná loď OTC-X1 využívající antigravitačního pohonu a pohonu volné energie
Možná že víte, že Nikola Tesla vyvinul generátor volné energie. Málo už se ale píše o tom, že tento generátor dokázal implementovat do antigravitačního stroje, který měl sloužit k civilní letecké přepravě i v rámci naší Sluneční soustavy.
V tomto článku si probereme objevy v oblasti technologií, které už mohly být minimálně 70 let zveřejněny a budu zde citovat z knihy „Tajné projekty UFO“, kde je popsáno, jak Nikola Tesla a jeho následovníci sestrojili létající stroj řízený lidskými myšlenkami. Citace je ze strany 193 této knihy.
Citát z knihy:
„Úvod
V roce 1955 Otis T. Carr, žák Nikoly Tesly, začal se široce zaměřeným veřejným úsilím vyvíjet jakýsi prototyp civilní vesmírné lodi, která by se mohla masově vyrábět pro cestování a prodávat veřejnosti. Pokud by to bylo úspěšné, Carrr by byl vyvinul první civilní vesmírné plavidlo na světě a učinil by revoluci a aviatickém průmyslu Pravilo mělo být napájeno elektrickým generátorem získávajícím energii z okolí a vyrábělo by antigravitační efekt pro jeho pohon. Carr tvrdil, že všechno, co se naučil o elektoromagnetické energii a antigravitačních principech, věděl od slavného chorvatského vynálezce Nikoly Tesly (10.7.1856 – 7.1.1943).
Ten bydlel v New Yorku v hotelu, kde na půl úvazku pracoval Carr, zatímco si doplňoval studia. Tesla v roce 1915 veřejně prohlásil, že ví, jak postavit antigravitační létající těleso: „Můj létající stroj nebude mít ani křídla, ano pohonnou jednotku. Můžete ho vidět na zemi a nikdy byste neřekli, že je to létající stroj. Přitom bude schopen pohybu vzduchem dle libosti jakýmkoli směrem a bude dokonale bezpečný.“ Teslův létající stroj byl napájen elektrickou energii získávanou z pozemské atmosféry a uchovávanou ve zvláštních cívkách. Frustrovaný nedostatkem průmyslové podpory, odhalil Tesla své radikální myšlenky mladému Carrovi během tříletého období.
Tesla naučil Carra, jak se může využívat volná energie z hojně se vyskytující elektrické energie v atmosféře. Možnost, že by se mohla elektrická energie volně získávat bez potřeby drahých elektráren, vodivých drátů, retranslačních stanic, telefonních sloupů a bez výrazných ztrát při napájení, by se stala výzvou konvenčním elektrárenským společnostem. Teslovi bylo řečeno, že jeho radikální myšlenky nemohou být financovány, protože J.P. Morgan a ostatní průmysly by nebyly schopny odměřovat volnou elektrickou energii, která by se mohla snadno získávat z atmosféry.
Vskutku Teslovy nápady byly těžkou výzvou pro financování globální ekonomiky a finančního systému.
Inspirován stárnoucím Teslou, pustil se v roce 1937 Carr do testování Teslových principů, když začal vytvářet model vesmírné lodi. Carr se nakonec přesvědčil, že by mohl vyvinout civilní vesmírnou loď, která by mohla cestovat do svrchí atmosféry, k Měsíci a dokonce úspěšně dosáhnout rychlosti světla. Všeho mohlo být dosaženo následovaní Teslových rad, odváděním elektrické energie v atmosféře pro napájení vesmírné lodi a k uchovávání takové energie ve zvláštních „regeneračních cívkách“ pro mezihvězdné lety.
Otis Carr tvrdí, že postaví první civilní vesmírnou loď na světě
Plán jednotlivých částí vesmírné lodi OTC-X1
Carr v roce 1955 v Marylandu založil společnost OTC Enterprise Inc. A dal se do získávání nezbytných fondů a zkušených pracovníků pro stavění modelů. Ty měly být testovány, zda budou schopné potvrdit funkčnost prototypu v plné šíři. Tyto modely se lišily velikostmi a zahrnovaly i 180 velkou verzi, která se zkoušela, aby dokázala realizovatelnost jeho nápadů pro plánovaný prototyp letounu velkého přes 13 metrů. V listopadu v roce 1959 si Carr úspěšně patentoval svůj design pro plnou verzi civilní vesmírné lodi, které říkal OTC-X1. Měla kulatý tvar, který připomínal létající talíř.
Aby pro svůj návrh získal patent od skeptického patentního úřadu, tvrdil, že OTC-X1 bylo zařízení určené k zábavě. Návod k jeho patentu tvrdil: „Tento vynález souvisí s běžnými nástroji v zábavných zařízeních a to konkrétně s vylepšeným zábavným zařízením, kde pasažéři získají dojem, že jedou v meziplanetární vesmírné lodi.“
V rozhlasovém rozhovoru z roku 1959 popisoval Carr různé prováděné testy k vývoji svého prototypu civilní vesmírné lodi:
„“Plánujeme postavit prototyp modelu jako zařízení k demonstraci. Nyní bych rád řekl, že jsem jisté modely postavil a testoval. Každý z nich byl pro vzdušný provoz. Jeden se úplně ztratil ve vesmíru. Měli jsme kontrolní systém a ten nefungoval. Již jsme to dokončili.“
OTC-X1 byl napájen jistým množstvím objektů podobných kondenzátoru, které Car nazýval „utrony“. Na začátku roku 1957 v rozhovoru, popisoval Carr utrony jako: „… skladovací článek pro elektrickou energii. Při operaci to generuje elektřinu a zároveň vydává elektromotorickou sílu. To je centrální napájecí systém pro náš letoun.“ Utrony by zásobovaly série proti sobě rotujících magnetů energií, která je požadována pro překonání gravitačního pole Země. Carr popisuje podrobnosti tohoto procesu následovně:
„Máme v tomto systému kondenzátorové pláty a elektromagnety. Pak je tu opačné otáčení – elektromagnetická rotace v jednom směru a akumulátor, jehož baterie rotují v protisměru. Pláty kondenzátoru rotují ve shodě s baterií, abychom získali rotaci po směru a proti směru hodinových ručiček. Třetím systémem je kabina, kde se zdržuje posádka. Kabina se neotáčí, je upevněná díky skutečnosti, že se do tělesa pod ní otáčejí ve směru a proti směru hodinových ručiček. Proto tedy systém způsobuje, že letou uniká z gravitačního vlivu. Loď samotná vzhledem k tomuto systému má stále integální gravitaci, protože má stále stejnou váhu, kterou měla na začátku.“
„Kanada staví létající talíře“ vydání Fate Magazínu z října 1953
Carrův plán by vytvořil zcela nové gravitační pole uvnitř lodi. Ta by účinné využívala nulovou hmotnost (hmotu) v okolí uvnitř lodi, což by znamenalo, že by nefungovaly normální zákony setrvačnosti. Tato nulová hmotnost okolí by umožnila, že loď dosáhne rychlosti světla. Umožnilo by to také pasažérům snést ohromnou akceleraci a změny směru, aniž by byli rozdrceno obrovskou gravitační silou uvnitř lodi. Carr v roce 1959 podrobně popsal složitý elektromagnetický pohonný systém své patentované lodi. Carr řekl, že veškerá elekromagnetická síla by se získávala z atmosféry a skladoval by se v příhodné kvantitě v „regeneračních cívkách“ k napájení lodi během její meziplanetární cesty: „Jsme zde poprvé vzhledem k našim znalostem použít atmosférickou elektřinu jako dobíjecího systému. To je součást funkčního jádra lodi.“ Carr demonstroval malý model v rozhovoru pro Fate Magazine:
„Otis Carr, prezident OTC Eneterprises Inc., upřesnil svá tvrzení v rozhovoru a při demonstraci hrumého modelu rotačního přístroje, o kterém říká, že je principem „volné energie cirkulační fólie.“ Vesmírné lodi, kterou může postavit, když mu někdo dá peníze. Řekl, že se stroj může adaptovat na zařízení jakéhokoli rozměru k výrobě nepřetržitého napájení absolutně bez ztrát. Jeho okamžité použití, řekl Carr, by bylo ve vesmírné lodi, která by byla schopna létat mezi planetami při řízeném letu. Mohla by přistávat i vzlétat na Zemi podle potřeby, létat na Měsíc nebo na jakoukoli planetu našeho solárního systému, řekl.“
Carr pro svůj 180 centimetrový model naplánoval v dubnu v roce 1959 zkoušku určenou pro veřejnost, pro přibližně 400 lidí v Oklahoma City. Technické potíže a náhlá nemoc, které Carra zastihly, vedly k tomu, že zkouška byly zrušena. Článek ve Fate Magazine popisoval neúspěch testu:
„Seriózní pole badatelů UFO a létajících talířů dosáhlo na konci dubna svého neúspěchu, když široce medializovaný pokus o vypuštění modelu společností OTC Enterprises z Baltimoru Marylandu selhal. Do Oklahoma City bylo pozváno na stovky svědků Otisem Carrem, aby viděli vypuštění jeho 180 cm velkého modelu OTC-X1, jakési vesmírné lodi, která funguje na principu energie „utrons“. Ti, kteří tam byli, odešli zklamáni. Létající talíř nevzlétl.“
Vše co bylo veřejnosti předvedeno, byl jeho trojrozměrný náčrtek designu. Carra nikdo nemohl najít. Long John Nobel, slavný konferenciér newyorského rozhlasu, našel Carra v nedaleké nemocnici Mercy, kam byl na osm dnů hospitalizován kvůli plicnímu krvácení. Záhadné je, že Carr onemocněl přesně v den, který pro něj měl být zásadním, veřejným převratem. Carrův projekt vesmírné lodi se tak stále více a více zahaloval do záhady a kontroverze.
Ti, kteří se zúčastnili, byli zklamáni a někteří si stěžovali, že neviděli dokonce ani model, který se měl zkoušet.
„Nevím co se děje, ale připadá mi, že nikdy neměl v úmyslu pokusit se ten model vypustit. Neviděl jsem žádné plány toho modelu a ve skutečnosti chápu, že pan Maywood Jones představil pouze to, čemu říkal „trojrozměrná ilustrace“ Carrova nápadu.“
Mnozí akceptovali veřejnou kritiku, že Carr propagoval svůj OTC-X1, ab vyvolal zájem o svou plánovanou jízdu v zábavním parku u Frontier City v Oklahoma City. Jeden televizní reportér z Oklahoma City vyjádřil obecný pocit lidí z města:
„Tato věc nikdy neopustí Zemi. A Myslím si, že mnoho z těch nesmyslů, které se šířili zprávami, jsou spojené se zábavnou jízdou ve Frontier City. Neustále jsem se snažil se tam dostat a vidět model talíře, ale oni ho ukryli.“
Se vzrůstajícím nepřátelským veřejným míněním v Oklahomě se Carr rozhodl na konci roku 1959 přestěhovat své centrum operací do Apple Valley v Kalifornii. Aby zabránil jakémukoli veřejnému debaklu, rozhodl se neoznámit žádný další pokus dopředu. S novým finančním zázemím a velkým produkčním závodem Osbrink, který měl k dispozici, postupoval ve svých plánech dále vyvinout a odzkoušet svou kosmickou loď. Major Wayne Aho, bývalý vojenský bojový zpravodajec během druhé světové války a Carrův hlavní velící pilot prohlásil, že 7.12.1959 poletí létajícím talířem na Měsíc. O Carrových snahách nebylo moc slyšet, ani o plánech vyzkoušet jeho 13-ti metrový prototyp v plné šíři. Neexistují žádné veřejné zprávy o jakýchkoli následných testech.
Společně se zvyšujícími se příjmy za jeho program vesmírné lodi, které Carr zažíval, vzrůstaly také problémy s americkou bezpečnostní službou a Burzovní komisí, která vydala soudní nařízení proti Carrovi, ve kterém se nařizovalo, že musí přestat prodávat neregistrované akcie. 2. června 1960 řekl Carr publiku, kde bylo 300 lidí, že to bylo „fatální překroucení skutečnosti říkat, nebo vyvozovat, že my (OTC Enterprises) přicházíme do Kalifornie navýšit peníze na akciovém trhu.“
V lednu v roce 1961 státní žalobce New Yorku, Louis J. Lefkowitz tvrdil, že Carr podvodem vylákal 50 000 dolarů. Byl obviněn ze „zločinu prodávání cenných papírů bez jejich registrace.“ Carr byl odsouzen na 14 let do vězení. Zároveň „True Magazine“ Carra označil za podvodníka s tím, že pro něj končí jakékoli zbytky veřejných sympatií. Poté, co si část trestu odseděl, byl Carr propuštěn z vězení a zmizel z veřejné scény. Trpěl podlmeným zdravím a byl odříznut od svých podporovatel, žil v ústraní. Zemřel v Nevadě v Gardneville v roce 2005. Je zřejmé, že smělý vyvoj civilního průmyslu vesmírné lodi postupně selhal. A jeho průkopník, žák velkého Nikoly Tesly, byl veřejně zostuzen jako lotr, který podvedl veřejnost svou divokou říkankou o tom, že postaví civilní kosmický letoun, který vlastně propagoval jako přístroj do zábavního parku.
Skutečná historie toho, co se stalo s Carrem a jeho snahou vyvinout civilní vesmírný letoun, zůstala utajena po téměř 50 let. Na veřejnosti se objevil pouze jeden z Carrových důvěryhodných techniků, který má zájem konečně říci pravdu o tom, co se skutečně stalo s úsilím prvního civilního kosmického letounu na světě.
Objevuje se Ralph Ring, aby odhalil Carrův úspěšný vývoj OCT-X1
Ralph Ring podílející se na výzkumu létajícího stroje spolu s Otisem T. Carrem
V březnu 2006 vystoupil naprosto neznámý jedinec, aby odhalil to, že byl jedním ze tří pilotů úspěšného testu Carrova prototypu OTC-X ve skutečné velikosti. Ralph Ring tvrdí, že byl technikem, který byl získán do Carrova týmu, který se v té době snažil postavit 13ti-metrový prototypy vesmírné lodi, poté, co se Carr přemístil v roce 1959 do Kalifornie. Tenkrát byl Ring talentovaný vynálezce, který by znechucen nezájmem korporativního sektoru při inovačních principech týkajících se elektromagnetické energie. Již dříve pomáhal slavnému francouzskému oceánografovi, který se jmenoval Jacques Cousteau, vyvíjet jeho akvalung (dýchající přístroj) a později pracoval ve vládnou financované výzkumné organizaci nazývané Advanced Kinetics – vyspělá kinetika.
Při řadě veřejných rozhovorů a prezentací vysvětloval Ring podmínky Vyspělé kinetiky. Tvrdí, že vyřešil dva problém komplexního inženýrství týkající se elektromagnetismu. Přesvědčen o podpoře jeho práce, bylo Ringovi místo toho řečeno ředitelem, že jsou vládou financovaná společnost a „jsme placeni, abychom hledali odpovědi, ale ne, abychom je našli“. Frustrovaný Ring odešel a na konci roku 1959 se sešel s Carrem a byl rychle uchvácen jeho myšlenkou, včetně plánu postavit civilní vesmírnou loď. Ve svém prvním veřejném rozhovoru popisoval Ring Carra následovně:
„Byl to nepochybně génius. Tesla si okamžitě uvědomil jeho kvality a naučil ho všechno, co věděl. Byl inspirován a – jako Teslovi – se mu zdálo, že ví přesně, co dělat, aby něco přiměl fungovat. Byl to soukromý občan a měl také velmi metafyzické myšlení. Myslím, že skutečnost, že neměl formální trénink ve fyzice, mu pomohla. Nebyl omezen žádnými předchozími ideami. Ať to nyní zní sebebláznivěji, rozhodoval se letět na Měsíc a skutečně věřil, že by to bylo možné. Důvěřoval jsem mu. Všichni jsme mu důvěřovali“
Ring se přímo účastnil testování menších modelů OTC-X1, které Carr vyvinul. Popisoval, jak byly úspěšně testovány a jak byly předváděny jednotlivé vlastnosti, když se dosáhlo jisté rotační rychlosti:
„… kov se změnil v želatinu. Mohli jste skrz něj prostrčit prst. Přestal být pevný. Přeměnil se na jistý druh hmoty, což vypadalo, jako kdyby nebyl zcela zde v této realitě. To je jediný způsob, kterým se to dá popsat. Byl podivný, byl to jeden z nejdivnějších pocitů, jaký jsem kdy měl.“
Co je nejdůležitější, Ring tvrdí, že 13ti metrový prototyp OTC-X1 vyvinutý Carrem byl dokončen a úspěšně odzkoušen již tenkrát v roce 1959. Ring říká, že byl jedním z pilotů této lodi. Která nepřetržitě uletěla 10 mil. Ring popisoval, jak Carr byl schopen udržovat komunikaci se všemi třemi muži, kteří OTC-X1 pilotovali a kteří měli instrukce o tom, jak plni sérii úkolů před návratem na místo startu. Když byl Ring dotazován, zda OTC-X1 doletěl na místo svého určení, řekl:
„Letěl, to není to pravé slovo. Překračuje vzdálenosti. Vypadá to, že to nezabere žádný čas. Byl jsem se dvěma dalšími inženýry, když jsme pilotovali 13ti metrový letoun asi 10 mil. Nejprve jsem si myslel, že se to to nepovedlo, myslel jsem si, že to selhalo. Byl jsem úplně ohromen, když jsem si uvědomil, že jsme se vrátili se vzorky skal a rostlin z naší cílové stanice. Byl to dramatický úspěch. Spíš to bylo jako nějaký druh teleportace.“
Ring popisoval, jak zkouška letu byla schopna změnit tok času:
„Avšak co víc, čas se nějak pokřivil. Měli jsme pocit, že jsme v lodi asi 15-20 sekund. Později nám bylo řečeno, že jsme byli pečlivě změřeni že jsme nebyli v lodi déle než 3-4 minuty. Ani dosud nemám zcela jasno v tom jak to fungovalo.“
Nejpozoruhodnější část Ringovy výpovědi se týká jedinečného navigačního systému, který piloti používali k řízení prototypu OTC-X1. Podle Ringa vyuřívali tento navigační systém spíše vědomého záměru pilota než konvenční technologie.
Utron byl klíčem ke všemu. Carr řekl, že akumuloval energii z důvodu svého tvaru a soustřeďoval ji, a také reagoval na naše vědomé záměry: „Když se strojem zacházíte, nepracuje se žádnými ovladači. Dostanete se do jakéhosi druhu meditačního stavu a všichni tři z nás se soustředili na své záměry, kterých jsme chtěli dosáhnout. Zní to směšně, já vím. Ale přesně tak to bylo a tak to fungovalo. Carr se napojil na nějaký princip, který není pochopitelný, při kterém vědomí splývá s technikou, aby se vytvořil kýžený efekt. Nemůžete si to zapsat do rovnice. Nemám ponětí, jak věděl, že to bude fungovat. Přesto to fungovalo.“
Úspěch prvního testu PTC-X1 ve skutečné velikosti znamenal, že plánování letů do vesmíru a na Měsíc bylo nyní myšleno vážně. Ring řekl, že Carr a jeho posádka nepřetržitě pracovali na dokončení testovacího programu předtím, než oznámí výsledky veřejnosti.
Nejdramatičtější část Ringovy výpovědi se týká toho, co s stalo za dva měsíce po úspěšném testu OTC-X1. Uvedl, že Carrova operace byla zaražena FBI a dalšími vládními agenturami při tajné razii, která zahrnovala sed nebo osm nákladních aut ozbrojených vládních zaměstnanců. FBI řekla Carrovi, že je jeho projekt ukončen: „… kvůli vaši hrozbě sesadit finanční systém Spojených států.“
Skutečně, kdyby Carrův úspěšný test civilního vesmírného letounu byl povolen, způsobilo by to revoluci v energetickém sektoru a v kosmickém průmyslu. Konvenční energetický průmysl využívající fosilní paliva k získání elektrického napájení a aviatický průmysl by se přes nos staly přebytečné. Velké americké korporace a jejich zájmy v energetickém sektoru by ztratily své podstatné investice. Nedostatek korporativních zisků by připravil bezpočet lidí o práci. Finanční efekt civilního průmyslu vesmírné lodi využívající elektrickou energii pro napájení z atmosféry by vskutku kladl obrovský tlak na americký finanční systém, kterém by možná způsobil pád.
Při různých rozhovorech a veřejných prezentacích Ring tvrdil, že agenti FBI zabavili všechno vybavení včetně prototypu OTC-X1. Vyslýchali všechny Carrovi zaměstnance, varovali je, aby zůstali zticha stran toho, co se stalo a přiměli Carra podepsat dohody o nezveřejňování. Ringova výpověď, je-li pravdivá, odhaluje to, co se stalo s projektem radikální civilní vesmírné lodi Otise Carra. Spíše, než že byl Carr podvodník, který napálil jistý počet investorů svou zásadní myšlenkou civilní vesmírné lodi, byl Carr úspěšný. Jeho úspěch tak ohrožoval zavedené zájmy v energetickém sektoru, proto byla jeho činnost zastavena s plným svolením a vědomím vybraných členů vládních agentur zainteresovaných na finančním dopadu na peněžní systém Spojených států. Carr sám byl donucen strpět obvinění, vykonstruovaná za účelem jej zdiskreditovat a ukončit jeho smělé snahy vyvíjet civilní průmysl vesmírné lodi.“
Konec citace.
Závěr
V knize „Tajné projekty UFO“ jsou pak dále popsány další skutečnosti dokazující, že vesmírný letecký stroj OTC-X1 byl skutečný a fungoval.
V článku jsme rozebrali, že lidé byli schopni tento létající stroj řídít sílou svých myšlenek. V knize „Než si proženeš hlavou kulku, přečti si tuto knihu“ od Jana va Helsinga je napsáno, že lidé, kteří navštívili zemi z budoucnosti, tak právě byli schopni řídit takovýto létající stroj pouze svými myšlenkami. To již dvakrát potvrzuje informaci, že je možné takové létající zařízení sestrojit.
Dovedete si představit, že by každá rodina vlastnila takový létající stroj? Náklady na palivo by byli nulové, protože jak je napsáno v knize, tak stroj byl poháněn generátorem volné energie pohlcující elektřinu z atmosféry. Nejen, že by jste se během pár vteřin mohli dostat až na druhý konec světa, ale také byste mohli „rychlosti světla cestovat po naší sluneční soustavě“.
Svoboda, kterou by lidé zažívali spolu s uvolněním všech těchto technologií by byla prakticky bezmezná. Místo toho lidé dnes sotva mají peníze na to, aby se mohli autem dostat do práce, kde pracují jako otroci na to, aby se další den mohli dostavit na další dvanáctihodinovou směnu. Rozumím proč se vládní představitelé obávají zhroucení finančního systému, protože s uvolněním takových technologií by byl život mnohem svobodnější a peněz by nebylo vůbec potřeba.
Facebook komentáře