Autor: JENNIFER THANNHAUSER.
Foto: Změna vnitřního dialogu, který vedeme sami se sebou na pozitivní, může snížit depresi a úzkost. (Public Domain)
„Co je to za já v nás, tento tichý přísný a němý kritik, který nás může terorizovat a pobízet k marné činnosti a nakonec nás ještě přísněji soudit za chyby, do kterých nás vehnaly jeho vlastní výčitky?“
– T.S. Eliot, The Elder Statesman (1959)
Máme sklony k sebekritice jako způsobu motivace a stimulace osobního růstu. V důsledku toho někdy pochybujeme o svém potenciálu; naše osobní mantinely pro to, co se považuje za „dost dobré“, se mohou zdát neuspokojivě nedosažitelné. Abychom na tohoto vnitřního kritika odpověděli, musíme se naučit přestat se úplně soudit a hodnotit. Sebesoucit nabízí vnitřnímu kritikovi mocnou protilátku. Naučte se, jak můžete využít soucit k podpoře vlastního osobního rozvoje a vybavit studenty, aby zvládli výzvy spojené s učením. Je jen málo míst, které potřebují více soucitu se sebou samým než akademická sféra.
Podle Kristin Neff znamená soucit se sebou samým „být otevřený a pohnutý vlastním utrpením, zažít pocity péče a laskavosti vůči sobě samému, zaujmout chápavý, neodsuzující postoj ke svým nedostatkům a selháním a uvědomit si, že vlastní zkušenost je součástí běžné lidské zkušenosti“ (Neff, 2003, 224).
Laskavost k sobě samému popisuje tendenci starat se a chápat se spíše, než být ostře kritický nebo odsuzovat své chyby a selhání. Je také důležité se aktivně utěšovat místo toho, abychom se soudili nebo zaujali tvrdý přístup (např. potlačit to, prostě to překonat). Všímavost znamená být přítomen našim současným zkušenostem, přijímat je bez posuzování. Dovolujeme svým myšlenkám a pocitům přicházet a odcházet, jak chtějí, aniž bychom se je snažili potlačit nebo jimi být smeteni. A tam, kde se vnitřní kritik zasekne v režimu přiblížení, slouží k izolaci a odsouzení nás jako „méněcenné“ nebo že „nejsme dost dobří“, sebesoucit nás posouvá do panoramatického režimu a bere širokou perspektivu, která uznává naši obyčejnou lidskost jako omylné bytosti, které jsou zranitelné a nedokonalé, náchylné k prožívání utrpení spolu s radostí a úspěchem.
Výzkum podporuje propojení sebesoucitu a motivace. Lidé, kteří praktikují sebesoucit, pro sebe nadále stanovují vysoké standardy; je však také pravděpodobnější, že použijí růstové myšlení a upraví nebo stanoví nové cíle, pokud nedosáhnou minulých cílů. Jsou také více vnitřně motivovaní, přebírají odpovědnost za minulé chyby a zároveň je uznávají s větší emocionální vyrovnaností a mají tendenci zapojit se do zdravějšího životního stylu (Neff, 2017). U studentů, kteří praktikují vysoký stupeň soucitu se sebou samým, je menší pravděpodobnost, že budou pociťovat úzkostnou motivaci nebo prokrastinační tendence, které mohou bránit akademickému úspěchu (Williams, Stark, & Foster, 2008).
Zvažte zde posouzení svého vlastního soucitu.
Jak tedy můžete podporovat soucit u studentů v postsekundárním vzdělávání? Zde jsou tři strategie, které může použít každý instruktor k integraci sebesoucitu do třídy, bez ohledu na obor.
-
Zaměřte se na přítomnost
Všímavost nás uzemňuje v přítomnosti a umožňuje nám vidět naše zážitky z perspektivy pozorovatele. Zkuste nastavit rutinu zahájení každé třídní hodiny krátkým okamžikem všímavosti, jako je tříminutové dechové cvičení.
-
Motivace: Láska je mocnější než strach
Zvažte možnost vyzkoušet toto cvičení se svými studenty na konci hodiny nebo před velkými zkouškami nebo úkoly. Vyzvěte studenty, aby si našli chvilku a zamysleli se nebo napsali o způsoby, kterými sebekritiku používají jako motivaci. Ať si všimnou tónu a jazyka vnitřního kritika. Vyzvěte je, aby zaznamenali, jak se cítí jejich tělo. Dále vyzvěte své studenty, aby vzali v úvahu přítele, mentora nebo učitele, který je pro ně důležitý. Co by jim tato osoba řekla v jejich současném boji? Jaké podpůrné poselství by nejvíce chtěli slyšet? Vyzvěte své studenty, aby pozorovali, jak se liší tón a jazyk sdělení. Jak se nyní cítí jejich tělo?
-
Jin a jang sebesoucitu
Trávíme příliš mnoho času na sociálních sítích nebo sledováním Netflixu, abychom se vyhnuli nepříjemným emocím nebo zážitkům? Někdy, když procházíme těžkými zkušenostmi, potřebujeme útěchu nebo zklidnění („Jin“) od sebe-soucitu. Někdy však také potřebujeme ochrannou stránku (“Jang”) sebesoucitu, která nastavuje hranice mezi námi a ostatními.
Zvažte možnost rozhovoru se svými studenty o tom, kde by mohli potřebovat projevit tvrdou lásku tím, že sami sobě stanoví hranice. Konkrétně zvažte hranice kolem všeho různého chování, do kterého se zapojují, abyste se vyhnuli nepříjemným myšlenkám, pocitům a zkušenostem. Možná jsou to vztahy s jídlem, alkoholem, sociálními sítěmi, trávením času s přáteli, časté používáním telefonu nebo internetu. Poskytněte studentům různé barevné lepicí papírky; nechte je napsat jednu až tři soucitné akce, kterými se budou motivovat, a poté své poznámky vyvěsí na nástěnku v místnosti (případně můžete chtít použít interaktivní aplikaci, jako je Mentimetr, k dotazování svých studentů). Soucitné akce mohou zahrnovat stanovení hranic (např. sledovat pouze 30 minut Netflixu každý všední den) nebo závazky ke zdravějšímu chování (např. jít na procházku místo bezduchého procházení Twitteru/Facebooku). Na konci vyučovancí hodiny, necháte obíhat odpovědi svých studentů jako závazek vůči sobě navzájem o tom, jak bude každý praktikovat jang sebesoucitu.
Další zdroje pro posílení sebesoucitu jsou k dispozici na webových stránkách Kristin Neff.
Soucit se sebou samým není totéž, jako snadno řešit své vnitřní problémy nebo litovat se za minulé chyby. Soucit se sebou samým je spíše způsob, jak se vyživovat, podporovat a chránit, abychom mohli i nadále být tím nejlepším já.
Zdroj: theepochtimes.com
Facebook komentáře