Autor: Martin Kirschner.
Masová hysterie týkající se morů a epidemii sloužila celá staletí mocným k upevňování moci a redukcí obyvatel.
Tento článek vám odhalí skutečnou historii, kterou lidstvo staletí dokola prochází a o které se ve školách nedozvíte. Pokud by jste totiž znali skutečnou historii, tak by jste se nenechali zmanipulovat s nějakým Covidem, protože by jste věděli, že církev a stát takto své ovečky straší již od počátků lidské civilizace.
Budu zde citovat z knihy „Manipulace vědomím“ od ruského vědce Sergeje Georgijeviče Kara-Murzy, který v této své knize odhaluje skryté skutečnosti historie.
Citát z knihy:
„Citové působení jako předpoklad manipulace (str. 122)
Pro manipulaci je vedle myšlení stejně důležitá oblast pocitů. Je dokonce možné, že se jedná o hlavní, nebo alespoň první oblast, na kterou se zaměřuje účinek. V každém případě jsou city pohyblivější a pružnější, a pokud se je podaří ,rozcuchat‘, potom i myšlení lze manipulací snadněji napadnout. Můžeme říci, že při velké manipulaci vědomím, hra s city představuje povinnou část. G. Le Bon, zakladatel doktríny manipulace vědomím mas, napsal: ,,Na masy nikdy silný dojem nedělá logika řeči, ale silně na ně působí citové obrazy, z nichž se rodí určitá slova a jejich spojení.“ Zvláště zdůrazňoval, že „ve svém věčném boji proti rozumu cit nikdy nebyl poražen“.
Pocitová rovina odrazu události je blíže vnějšímu světu, než myšlení a reaguje rychleji a bezprostředněji. Proto je jednodušší ji využít. Disraeli dokonce řekl: ,,To, co se nazývá veřejné mínění, si spíše zaslouží označení veřejné pocity.“ Pokud je nutné masu o něčem přesvědčit, pak tento proces lze zahájit pouze ovlivněním citů. Na osvojení logické argumentace masy nebudou chtít utrácet ani úsilí, ani čas.
Autor projevů Bílého domu, W. Gavin, byl v roce 1968 jedním z autorů doktríny volební kampaně Nixona. Napsal: ,,Voliči jsou v podstatě líní a dokonce se nechtějí snažit pochopit, o čem mluvíme. Rozum si žádá vyšší stupeň disciplíny a soustředění pozornosti. Obyčejný dojem je mnohem snazší. Rozum diváka odrazuje, logika ho zlobí. City ho podněcují, jsou blíže k povrchu, snadněji se ohýbají.
Obecný závěr společenské dynamiky kultury je: ,,Dav se nepřesvědčuje argumenty, ale city. Ve skutečnosti se veškerá argumentace zakládá na skryté struktuře zprávy. Tyto struktury nesou logiku pouze v případě zpráv nějak spojených s vědou“ (A. Moles). Nietzsche vyjádřil tuto myšlenku průpovídkou: vztah rozumu a srdce se podobá lásce, po jejichž spojení následuje těhotenství, přičemž srdce je muž a rozum je žena.
Kromě toho je v oblasti citů snazší vytvořit ,řetězovou reakci‘ nákazu, epidemii citů. Le Bon hodně psal o tom, že poddajnost davu k sugesci je jeho obecná vlastnost: ,,První vytvořená sugesce se v důsledku své přenosnosti okamžitě přenáší do všech hlav a okamžitě se dostavuje odpovídající nálada.“ Již odedávna jsou známy jevy neznámé v duši jednotlivce napodobování, živelné šíření hromadného pocitu. Již ve středověku se podrobně popsaly živelné epidemie masových pocitů, dosahujících úrovně hysterie nebo mánie. Tak v roce 1266 Itálii zachvátila epidemie sebemrskačství, v roce 1370 většinu Evropy zasáhla „taneční“ epidemie, později ve Francii to byla mánie křečí a v Holandsku tulipánová mánie (za cibulku dobrého tulipánu dal bohatec dům nebo loď). Také v Německu se během nástupu fašizmu pozorovaly masivní epidemie citů.
Proto základním principem manipulace masovým vědomím je předběžné ,rozhoupání‘ citů. Hlavním nástrojem je vytvoření nebo použití krize, či neobvyklé situace, které mají silný vliv na city. Může to být velká technologická katastrofa, krvavé násilí (akce teroristů, zločinný maniak, náboženský nebo národní konflikt), náhlé zbídačení velkých skupin obyvatelstva, velký politický skandál atd.
Obzvláště snadno se ve všední morálce probouzejí city, považované za odsouzeníhodné: strach, závist, nenávist, samolibost. Po úniku z moci vědomí se nejhůře podřizují vnitřnímu sebeovládání a projevují se zvlášť bouřlivě. Méně bouřlivé, ale zato pevnější jsou ušlechtilé city spoléhající se na tradiční kladné hodnoty. V manipulaci se účinně využívá přirozený pocit lítosti a soucitu vůči slabým a bezbranným. V mnoha situacích je manipulátor pasivní. Je ten, kdo zdůrazňuje svoji slabost a neschopnost, a dokonce neochotu ovládat. Přitom se stává nejdůležitější postavou manipulačního programu. Podivínský starý akademik, skvělý hudebník z jiného světa, smutný klaun, naivní blondýnka, litující všechny na světě atd. Oni nenahrazují aktivní a pevné manipulátory, ale silně oslabují psychologickou obranu lidí.
Strach (str. 128)
Při manipulaci vědomím je nejvíce využívaným pocitem strach. Existuje dokonce takový výraz: ,,Společnost, vystavená vlivu nepřiměřeného strachu, ztrácí svůj obecný rozum“. Strach je základním faktorem, určujícím chování člověka, a proto je vždy používán jako nástroj řízení.
Objasněme si pojmy. Existuje skutečný strach, reagující na skutečné nebezpečí. Tento strach je výrazem pudu sebezáchovy. Oznamuje nebezpečí a na základě signálu se volí nejvhodnější chování záchrany (útěk, obrana, útok atd.). Skutečný strach může být nadměrný, potom škodí v té míře, v jaké zkresluje nebezpečí. Ale existuje i iluzorní ,neurotický‘ strach, neoznamující skutečné nebezpečí. Vytváří se pouze ve fantazii, ve světě symbolú, ve ,virtuální realitě‘. Rozvoj takového strachu je bezúčelný a někdy i zhoubný.
Rozlišení skutečného a neurotického strachu znepokojovalo filozofy již dávno. Iluzorní strach se dokonce považoval za jev nikoliv člověka, ale přírody, a již Plutarchos ho nazýval panickým (Pan – zosobnění přírody). Schopenhauer píše, že „panický strach nezná své příčiny a v krajních případech příčinou strachu bývá samotný strach“. Cituje Rogera Bacona:
,,Příroda pro zachování života a jeho podstaty vložila do všeho živého pocit bázně a strachu, aby se vyhýbalo a odstraňovalo vše nebezpečné. Ovšem nedokázala zachovat správnou míru: k spasitelné bázni vždy přimíchává bázeň marnou a zbytečnou.“
Druhem iluzorního strachu je maniakální-chorobný strach, kdy se velikost nebezpečí – moc ,nepřítele‘ – mnohonásobně přehání a strach se jeví jako téměř absolutní, i když ve skutečnosti k tomu má daleko.
Téma Posledního soudu převládalo v mystickém učení 11.-12. století. V ranějším středověku nebyl takový strach ze smrti, protože pohanské představy o posmrtném životě byly v masovém vědomí stále naživu a ty nepředpokládaly strašné tresty za bezectný život.
Náboženská hrůza byla tak silná a zničující, že západní církev byla nucena přehodnotit dogma. Po dlouhých diskuzích její teologové za účelem zmírnění strachu vytvořili představu o ,třetí záhrobním světě‘ – očistci. Jeho existenci oficiálně schválil v roce 1254 papež Innocent IV. Je příznačné, že pravoslavná církev tuto teologickou inovaci nepotřebovala.
Dalším prostředkem, zmírňujícím náboženský strach, bylo stanovení množstevního měřítka hříchu a vykoupení pochybení – počtem zaplacených mší, hodnotou církevních darů a množstvím darů klášterům (a potom již vznikl ceník odpustků). Touto cestou však katolická církev zasela semeno racionalizmu a reformace.
Oddech byl nedlouhý a ve 14. století Evropú zasáhla nová vlna kolektivního strachu. Důvodů bylo mnoho (strašná stoletá válka, masové zbídačení lidí), ale hlavním byla morová epidemie z let 1348-1350, během níž zcela vymřely celé provincie. Těžké epidemie následovaly jedna po druhé až do 17. století. A právě v souvislosti s morem se odhalila zvláštnost kolektivního strachu: s časem se nevytrácel, ale obludně se proměňoval. Při prvních příznacích nové epidemie se obraz předchozí epidemie v masovém vědomí oživil ve fantastické a přehnané podobě.“
Konec citace.
Závěr
Dnes si klademe otázku, jak dokázali globální elity v tak velké míře zmanipulovat masové vědomí lidí, aby se zúčastnili Covid agendy. Tohle je odpověď. Pokud církev, nebo panovník naše předky strašili minimálně celá staletí, muselo se to nutně zapsat do našeho epigenetického kódu. Pomocí strachu se dá totiž přepsat DNA o čemž mluví třeba David Icke. Staletí manipulací vytvořilo z lidí poslušné a vystrašené otroky. Teď když už to víte, znáte skutečnou historii života zde na zemi.
Knihy od ruského vědce Kara-Murzy se řadí mezi literaturu konceptuální gramotnosti. Pokud tento druh knih budete studovat, tak se dozvíte skryté skutečnosti za vládami a manipulací, kterou na své „poddané“ používají již celá staletí.
Facebook komentáře