Autor: Martin Kirschner.
Drž hubu a krok.
David Icke je aktivista, který bojuje proti Novému Světovému Řádu a zotročovaní lidí. Již v roce 1990 si uvědomil, jak se lidé stávají čím dal více závislými na finančním systému, který je zotročuje. Ve své knize Jen nekonečná láska je skutečná (…a vše ostatní je jen iluze) mluví o problému, jakým způsobem systém ničí dětskou mysl a formuje ji k tomu, aby se z takového malého človíčka stal v dospělosti poslušný a zadlužený občan. Citát je ze strany 11 této knihy:
Citát z knihy:
„Kde spatřujete život v posílám dětí do škol a univerzit navržených k tomu, aby je vyplivly jako naprogramované součástky další generace? Ale zase, raději bychom sebe sami přesvědčili, že máme ‚dobrou práci‘, ‚dobrou kariéru‘, ‚dobrý život‘ a že jsme dali svým dětem ‚dobré vzdělání‘, než abychom čelili té největší hrůze, že život vlastně stojí za prd. Alespoň tedy v porovnání s tím, jaký by mohl být a jaký bychom ho chtěli mít.
Opravdu tu nejde ani náhodou o ‚život‘. Je to závoj slz zamaskovaný spoustou řasenky a zaplácány ohromným množstvím sebeklamu. Posuzujeme své ‚štěstí‘ podle stavu našeho neštěstí a naše úspěchy podle symbolů a cetek, které systém zřídil jako základ ‚úspěchu‘.
V den, kdy jsem toto psal, jsem viděl výsledky studie o mentálním a emocionálním zdraví studentů v Británii. Ačkoli to samé platí v celém industrializovaném počítačovém světě a za jeho hranicemi. Studie „Trendy doby v mentálním zdraví dospívajících“ vydaná v „Journal of Child Psychology and Psychiatry“ odhalila, že počet 15-ti letých trpících úzkostí a depresí vzrostl za méně než 20 let o 70 %. A to tu mluvíme o 15-ti letých! Studie to shrnula tak, že klíčovou příčinou tohoto dramatického nárůstu emocionálního traumatu náctiletých byl tlak ‚uspět‘. Přesněji tam mělo být dodáno, uspět podle podmínek systému. Studie sdělila, že „tlak akademického úspěchu a výhled do dluhů přispívají k rozšířenému pocitu malého štěstí‘.
V Británii, díky vládě Blaira, čelí studenti po opuštění školy hoře dluhů, kvůli velkým půjčkám, které si museli vzít, aby za své vzdělání (nebo za to, co tak nazývají) mohli zaplatit. Dluh znamená nadvládu systému a to je ten pravý důvod, proč studentské půjčky existují. Studie také poukázala na nerovnováhu mezi časem stráveným ve škole a tím pro volnočasové aktivity, což jsem už roky zdůrazňoval. Drží děti ve škole 12 několik hodin pět dní v týdnu a když se dveře tohoto vězení otevřou, vypustí je z nich s domácím úkolem! Kdy mají děti a mladí čas na to dělat to, co chtějí dělat? Odpověď: v čase, který jim zbude pod návalem akademických žvástů navržených k „výkrmu“ naší mysli, jenž udržuje systém v běhu. Je to jako valící se sněhová koule, která na sebe s každým naším probuzením sbírá a nalepuje čím dál více naší bývalé svobody.
Další studie: Výzkum nárůstu bolestí, který uvedla UK Press Association v říjnu roku 2004, potvrdila tyto trendy u tří čtvrtin dotazovaných rodičů, kteří sdělili, že jejich děti jsou pod mnohem větším tlakem a stresem, než byli oni v jejich věku. Podobné procento uvedlo, že tlak ze stran vrstevníků a stres ve škole (jako například šikana či zkoušení) měly největší dopad na emocionální zdraví a prospívání jejich dětí. A zkoušení, proboha k čemu? K odhalení šíře, do jaké má systém pod kontrolou jejich mysl a vnímání. Podle výzkumu sedm z deseti rodičů sdělilo, že by vláda měla investovat více do poskytování služeb mentálního zdraví pro děti a mladé lidi. No, to mě podržte! Nezatěžujte se „nápravou“ tohoto problému, co takhle odstranění jeho příčiny? Co takhle změnit to, jak se vaše děti cítí tím, že budete říkat, aby se uvolnili a užili si to, protože vzdělání a zkoušení, která systém zavedl, je jedna velká hovadina?
„Vzdělání“ existuje, aby programovalo, poučovalo a vštípilo kolektivní víru v realitu, která se hodí struktuře moci. Je to o podřízenosti, omezování a o mentalitě „já nemůžu“, „ty nemůžeš“, protože to je to, co systém chce, aby všichni vyslovili na své cestě do hrobu či do krematoria. To, co my nazýváme vzděláním, neotvírá mysl, spíše na ní ještě více utahuje uzávěr. Jak řekl Albert Einstein: „jediná věc, která zasahuje do mého učení, je moje vzdělání.“ Také prohlásil, že vzdělání je to, co „zůstane po zapomenutí všeho ze školy“.
Proč se rodiče cítí hrdí, když vidí, jak děti získávají své certifikáty „úspěchu“ za to, že říkají systému to, co požaduje slyšet? Netvrdím, že by lidé neměli usilovat o vědění, ale pokud tu mluvíme o svobodě, musí tak být podle našich podmínek a ne podle podmínek systému. Člověk také vystřízliví, pokud si všimne, že politici, vládní úředníci, novináři, vědci, doktoři, právníci, soudci, obchodní lídři a další, kteří vykonávají či slouží systému, jsou stále ti, kteří prošli stejným univerzitním (poučujícím) strojem mysli. Smutné je, že inteligence a skládání zkoušek na univerzitě jsou tak často považovány za totéž.
Jeden večer jsem byl na diskotéce, kde byl taneční parket prázdný, protože DJ hrál hudbu, kterou lidé nechtěli slyšet. Jeho ohromné ego to odmítlo změnit a já jsem se zeptal, jestli to za oněch okolností bylo chytré. Můj návrh ho pobouřil. Měl důkaz o tom, že byl inteligentní – měl titul! Směšné. Základní inteligencí by bylo všimnout si, že lidé netancují, protože hudba za nic nestojí a raději hrát něco, co se jim líbí; vysokoškolský titul znamená říkat systému to, co vám řekl, abyste mu říkali. Co je na tomhle inteligentního?
Většina lidí si nalhává, že je svobodná tím, že nikdy skutečně tu teorii nevyzkouší. Jsou jako mouchy chycené do pavouci sítě a dokud se snaží nehýbat se, jsou schopni přesvědčit sami sebe, že kdyby chtěli, hýbat by se určitě mohli. Jenže víte, oni jen zrovna teď příliš nechtějí Pokud by se o to pokusili, museli by čelit skutečnosti, že je jejich zadek přilepen vteřinovým lepidlem ke ovládacímu systému někoho jiného, kde se zrovna chystá podávat večeře – oni sami. Dělají to, co vládní diktátorství říká bez jakýchkoli otázek či výzev a zvěčňují onu iluzi o svobodné volbě tím, že nikdy žádnou volbu neučiní. „Nevadí mi, že jsou moje křídla zapletena do sítě, protože já sám jsem si vybral nelátat.“
Za ta léta jsem potkal spousty lidí, kteří si mysleli, že jsou svobodní. Ovšem pouze do doby, než udělali něco, co bylo mimo „normy“. Následovalo pak velké prověření reality, cituji velkého amerického komika Billa Hickse: „Můžete dělat, co chcete. Z toho, co vám řekneme“. Čím více vychází orwellovský globální stát ze stínů a stává se zřejmějším, tím je sebeklam o prý ‚svobodném světě‘ mnohem méně udržitelný. Místo, aby se však lidé podívali této vážné situaci do tváře, snaží se většina ještě urputněji dívat na druhou stranu.
Většina lidí si ráda stěžuje na to, co se děje v jejich životech a v jejich širším okolí, ale jakmile dojde na to, že by s tím měli něco dělat, jako by byli začarováni v žulu. Ještě víc se zdá, že se vyhýbají své zodpovědnosti obviňováním někoho jiného. Svět je takový jaký je, protože jsme dovolili těm pár lidem, aby ho takový udělali a jen ukazovat na ně nestačí. Týká se to nás všech. Voltaire toto téma úžasně zachytil, když řekl: „Žádná sněhová vločka z laviny se nikdy necítí zodpovědná.““
Konéc citátu.
Závěr
Problémem ohledně zadlužovaní malých dětí studentskými půjčkami je nejvíce zasažena Velké Británii a USA. Když tyto děti vyrostou, tak někdy stráví celý život, aby tyto půjčky zaplatili. Někteří z nich to nezvládnou a skončí v insolvenci, nebo si vezmou život. To je tento náš slavný celosvětový vzdělávací systém, který založili Rockeffelerové, protože potřebovali otroky do svých továren.
Místo toho, aby vzdělání zvyšovalo životní úroveň lidí, tak je ještě více zotročuje. Problém je, že to většina lidí nevidí. Přitom dneska když se chcete vzdělávat, tak vám stačí dejme tomu 200 Kč/ročně za členství do knihovny a můžete se vzdělávat podle sebe, co vás zajímá. Pokud někdo zahazuje pět let svého života za studium, u kterého se zadluží, aby pak mohl získat nějaký papír a svůj dluh následně splácet, tak je to podle mě hloupost.
Pokud chcete opravdu zbohatnout, tak stejně prací, kde se prokazujete svým vzděláním, toho nedosáhne. Jak řekl Robert Kiyosaki:
„Když jsem chtěl začít podnikat, nebo si vzít úvěr, abych díky němu skrze investice zbohatl, tak nikdo po mě nechtěl doklad o dosaženém vzděláni.“
Opravdové vzdělání je finanční vzdělání, které vás ve školách určených pro plebs (občany) nenaučí, protože by jste se vysvobodili z jejich systému a už by jste systém, politiky, zaměstnavatele a jiné „chlebodárce“ ke svému životu nepotřebovali.
Facebook komentáře