Studie zkoumala vliv radioterapie na rakovinu prsu. Výsledek vědce šokoval

Poté, co nedávné studie přišly na to, že mamografie může mít na svědomí epidemii rakoviny prsu vyvolanou rentgenovým zářením z mamografu, na světě je další studie s hrozivým zjištěním.

Tentokrát se výzkumníci z Oddělení radiační onkologie Rakovinového centra při Kalifornské univerzitě zavázali zjistit, jaký vliv na rakovinu prsu má tradičně používaná radioterapie.

Výsledek publikovaný v žurnálu Cancer (Rakovina) doslova šokoval výzkumnou i odbornou veřejnost.

Zjistilo se totiž, že radioterapie ve skutečnosti posouvá zhoubné rakovinné buňky k ještě větší zhoubnosti.

Co se děje s rakovinnými buňkami po ozáření

Výzkumníci odhalili, že i když radiace zabije polovinu nádoru, ozářené buňky z druhé poloviny, které přežijí, mají 30krát větší schopnost metastázovat než neozářené buňky.

Jedná se o takzvané kmenové buňky rakoviny prsu (iBCSCs).

Jinak řečeno, radioterapie sice sníží celkový počet rakovinných buněk (což vytváří pocit úspěšné léčby), avšak ve skutečnosti zvýší poměr mezi vysoce zhoubnými a nezhoubným rakovinnými buňkami v rámci nádoru.

Výsledkem této zpackané léčby bývá v konečném důsledku smrt pacientky způsobená samotnou léčbou.

Další podobná studie publikovaná v deníku Stem Cells (Kmenové buňky) přišla na to, že ionizující záření přeprogramovalo méně zhoubné rakovinné buňky rakoviny prsu na mnohem zhoubnější buňky iBCSCs.

To ostatně poskytuje konečnou odpověď na to, proč konvenční léčba ozařováním zvyšuje rezistenci nádorů.

Radioterapie a chemoterapie jsou hlavními faktory úmrtí

Stále více důkazů označuje chemoterapii a radioterapii jako hlavní faktory, které přispívají k úmrtnosti onkologických pacientů.

Důvodem je fakt, že rakovinné kmenové buňky jsou vůči těmto terapiím téměř zcela odolné.

Místo toho, aby se onkologie snažila tyto buňky potlačit nějak jinak, jsou chemoterapií a radioterapií povzbuzovány k dalšímu a dalšímu růstu.

Abychom rozuměli tomu, jak tento proces probíhá, nejprve musíme rozumět tomu, co rakovina vlastně je.

Co jsou rakovinné kmenové buňky a proč jsou odolné vůči konvenční léčbě?

Nádory jsou definovány jako vysoce organizované seskupení specifických buněk. Jsou natolik organizovány, až se zdá těžké uvěřit tomu, že by měly být výsledkem nekontrolovaného bujení.

Jsou totiž schopny:

• budovat vlastní cévní systémy pro přívod živin
• zabraňovat umlčování genů potlačujících rakovinu
• vylučovat korozní enzymy, aby mohly snadněji prorůstat tělem
• dokonce měnit svůj metabolismus tak, aby dokázaly přežít v prostředí s nízkým výskytem kyslíku
• odstranit vlastní vnější bílkovinné receptory, aby se vyhnuly detekci bílých krvinek a odezvě imunitního systému

Je možné, aby to dokázaly zběsilé, nediferencované a nekontrolovatelně rostoucí buňky? Samozřejmě, že ne.

Nádory prostě nejsou výsledkem jedné nebo více náhodných mutaci genů, které se „zbláznily“, ale skupinou buněk s radikálně odlišnými fenotypovými charakteristikami. Z tohoto důvodu budou mít chemoterapie a radioterapie jiný vliv na každý typ buňky v rámci nádoru.

Nádory se tedy skládají ze širokého spektra buněk, z nichž mnohé jsou nezhoubné.

Nejsmrtelnějším typem buněk v rámci nádoru jsou právě zmiňované kmenové rakovinné buňky (SCS), které se dokážou změnit v jakoukoli buňku v rámci nádoru (podobně jako běžné kmenové buňky se dokážou změnit z embrya v jakoukoli lidskou tkáň).

Dělí se buď mitózou na dvě kmenové buňky (zvyšují tak populaci kmenových rakovinných buněk) nebo z jedné buňky dceřiné se stává jiný druh nádorové buňky a druhá buňka dceřiná zůstává kmenovou buňkou.

Z toho vyplývá, že SCS jsou nádory formující buňky, a proto právě na ty by se měla zaměřit každá rakovinová terapie.

Pouze tyto buňky totiž dokážou iniciovat a udržovat nádory. Jsou také buňkami, které jsou primárně odpovědné za tvorbu metastáz a relapsy při konvenční léčbě. SCS jsou extrémně odolné vůči chemoterapii a radioterapii z následujících důvodů:

1. CSC buňky se v nádoru nacházejí v poměru 1 : 10 000 k ostatním buňkám. Proto je těžké se na ně zaměřit a zničit, aniž by se zničil i zbytek nádoru.
2. CSC se rozmnožují pomaleji. To znamená, že radioterapie a chemoterapie je ničí hůře, protože jsou primárně zaměřeny na rychle dělící se buňky.
3. Konvenční terapie se zaměřuje na diferencované a diferencující se buňky, které tvoří hlavní část nádoru, ale ty již nejsou schopny generovat nové buňky v takové míře, jak to dokážou CSC, které jsou nediferencované.

Existence CSC tedy vysvětluje, proč konvenční léčba absolutně propadá, když dojde na prvotní příčiny nádorů.

Jednou z příčin je fakt, že tyto konvenční metody byly vyvinuty v modelech na zvířatech (nejčastěji na myších), kde hlavním cílem bylo zmenšení nádoru. A jelikož myši žijí krátce (pouze 2 roky), nedojde u nich k relapsu onemocnění jako u lidí.

Co přesně se děje při chemoterapii a radioterapii?

První cyklus chemoterapie nikdy neodstraní celý nádor, ale pouze jeho část. Tomuto fenoménu se říká částečné zabití.

Cílem je opakovat léčebný proces (obvykle 6krát), dokud nádor zcela nezmizí. Ideální je, aby při tom nezemřel i pacient.

Co se ale ve skutečnosti děje, je to, že se selektivně odstraní méně nebezpečná část nádoru (dceřiné buňky), čímž se zvýší poměr CSC k nezhoubným a méně zhoubným nádorovým buňkám.

Je to podobné užívání antibiotik, která sice zabijí 99,9 % bakterií, ale to 0,1 %, které přežije, se stane odolným, a později se vrátí v ještě mnohem silnější podobě. Antibiotika navíc zabijou prospěšné bakterie, které pomáhají tělu zvládat infekce přirozeným způsobem.

Chemoterapie stejným způsobem oslabí imunitní systém (bílé krvinky a kostní dřeň), čímž zvýší šanci k návratu rakoviny.

Realita je tedy taková, že chemoterapie sice sníží objem nádoru, ale zvýšením poměru CSC k méně zhoubným dceřiným buňkám udělá rakovinu zhoubnější.

Radioterapie tak jistě prokázala zvýšení počtu rakovinných kmenových buněk u rakoviny prostaty, následný návrat onemocnění a zhoršení prognózy.

To také vysvětluje, proč kastrace při rakovině prostaty často selhává.

Netoxické přírodní látky, které se zaměřují na CSC buňky

Některé přírodní substance mají 3 důležité vlastnosti, které z nich dělají vhodnou alternativu pro konvenční chemoterapii a radioterapii:

1. Vysoká bezpečnost. Ve srovnání s chemoterapií, jako je například 5-fluorouracil, jsou přírodní látky o 2 úrovně bezpečnější (tedy lidově řečeno 100krát bezpečnější).
2. Selektivní toxicita. To znamená schopnost zaměřovat se pouze na rakovinné buňky, nikoli na zdravé.
3. Zeměření na CSC. Schopnost zaměřit se právě na kmenové rakovinné buňky v rámci celkové populace buněk v nádoru.

Hlavním důvodem, proč se přírodní látky nepoužívají při léčbě nádorů, je to, že nejsou patentované.

Mezi kritéria výběru látek, které budou farmaceutické firmy dále vyvíjet a testovat, bohužel nepatří bezpečnost, výkonnost, přístupnost či cenová dostupnost. Pokud by tomu tak bylo, přírodní látky by byly integrální součástí léčebných protokolů.

Výzkum ukazuje, že následující přírodní látky (spolu s tradičními doporučeními ohledně stravy a překyselení těla) mají schopnost zaměřovat se na kmenové rakovinné buňky CSC:

• kurkumin (kurkuma) – ZDE
• resveratrol (červené víno, křídlatka japonská) – ZDE
• quercetin (cibule)
• sulforafan (brokolicové klíčky)
• partenolid (devětsil)
• andrografalid (rostlina Andrographis paniculata)
• genistein (fermentovaná sója, káva)
• piperin (pepř)
• OPC antioxidant (extrakt z hroznových jadérek) – ZDE

Na stránce greenmedinfo.com naleznete seznam dalších látek, které v experimentálních modelech prokázaly schopnost ničit několik rezistentních typů rakoviny.

Zdroj: Badatel.net