autor: Martin Kirschner.
Koncem ledna roku 2015 jsem uskutečnil rozhovor s Adamem Malíkem, mladým, nadějným zpěvákem, kytaristou slovenské zpěvačky Kristíny a skupiny AC/CZ, která je z Moravskoslezského kraje.
Koncerty si Adam Malík velmi užívá, protože ho nabíjejí.
Adam Malík se věnuje hudbě již od dětství. Vystudoval Janáčkovu konzervatoř v Ostravě a JAMU v Brně. Tvrdí, že koncerty a fanoušci ho nabíjejí. Nemá rád, když je hudba spojována s drogami a alkoholem. I přes časové vytížení si dokáže udělat čas na sport a svou přítelkyni.
Jak ses dostal k hudbě?
Moji rodiče jsou amatérští muzikanti, potkali se v plesové kapele, takže odtud pocházely mé hudební začátky. Nejdříve jsem hrál na flétnu, později na klarinet, ke kterému jsem si přidal ještě kytaru. Moje babička byla ředitelkou v ZUŠ v Ostravě -Polance. Byl jsem tedy od mala ve styku s hudbou každým dnem.
Četl jsem, že jsi vystudoval v letech 2005 – 2009 Janáčkovou konzervatoř v Ostravě a v letech 2009 – 2014 JAMU v Brně. Která z těchto škol je ti srdcem nejbližší. Na kterou máš dobré vzpomínky a proč?
Na Janáčkové konzervatoři jsem dělal přijímačky přesně před 10 lety, což je opravdu neuvěřitelné, že už je to taková doba. Na obě školy mám nádherné vzpomínky, např. na studium, profesory, kamarády a díky tomu mám dost kontaktů i v hudební branži. Každá z těchto škol mi dala něco, byla to dobrá průprava do hudebního života, protože člověk je v 15 letech hodně nevyzrálý a neví, co může od života v budoucnu čekat. Studenti na těchto školách si vyberou při studiu také nějaký směr a jdou svou vlastní cestou, což u mě vždy bylo a každá z těchto škol nabízí velké množství hudební praxe.
Takže každá z těchto škol ti něco dobrého dala?
Určitě, přesně tak. Shodou okolností jsem na konzervatoři studoval klasickou kytaru a po maturitě jsem šel studovat klarinet na JAMU. Vždy jsem dělal tyto dva nástroje, ale u kytary mě to lákalo se věnovat jiným žánrům a u toho jsem zůstal i dnes.
Kdy jsi měl první svůj koncert? Jak na něj vzpomínáš, měl jsi trému?
No tak určitě. Mám takový pocit, že čím je dítě menší, tak tím méně si uvědomuje nějakou trému, takový ten stres a postupně člověk přichází na to, že ví, co od toho může očekávat, takže má takovou tu reflexi toho, že to musí dopadnout dobře. Těžko říct, co byl můj první koncert, protože děti na ZUŠ většinou hrají na předehrávky, takže to mohl být takový můj první koncert asi v 6 letech. Nikdy jsem ale zvlášť trémou netrpěl. Je to o té praxi. Ten pocit na pódiu mám hrozně rád, takže z toho důvodů miluju to dobrodružství během koncertu.
Když si hrál od dětství, tak postupem času sis na ten pocit zvykal?
Přesně tak. Každý koncert je trošičku jiný. Je rozdíl zda je to koncert s kapelou nebo „absolvák“ na JAMU. Ten pocit interpretů a posluchačů je v každém žánrů trochu jiný. Na festivalu pro 2 tisíce lidí má člověk pocit, že ho lidé žerou, kdežto na koncertě v klasické hudbě někdy bývá atmosféra úplně opačná a mnohdy spíše zvědavá nebo nepřejícná. Ale tohle je jen můj pocit. Každopádně i koncerty klasické hudby si dokážu užít stejně jako koncert s kapelou.
Jakému žánru se věnuješ nyní?
Začínal jsem klasickou hudbou, ale postupem času mě lákala více rocková a popová hudba, takže v podstatě dnes se věnuji spíše tomuto žánru a je to asi to, co jsem vždycky chtěl dělat, takže jsem spokojený. I když se občas věnují i klasické hudbě tak nemám tolik nabídek, jako mám v jiných žánrech.
Takže v podstatě rock, pop a nějaká ta klasika?
Dalo by se to tak říct. Nejsem úplně vyhraněný nějakému žánru, kromě snad dechovky a nějakým tvrdě metalovým kapelám, ale víceméně neřeším žánr, spíš je to o tom, že mě ta hudba musí zaujmout. Ať už je to písnička od Heleny Vondráčkové nebo od AC/DC, může zaujmout úplně stejně. Neřeším žánry, řeším tvorbu.
Skládáš taky své písničky a věnuješ se autorské tvorbě. O čem jsou tvoje písně? O lásce, zradě, životě nebo smutku?.
Když to tak řeknu, písničky skládám už od svých asi 16 let. Texty jsem dříve skládal více, ale postupem času jsem zjistil, že by bylo třeba najít někoho, kdo bude umět napsat dobrý český text. S mou bývalou kapelou Black Roll jsme měli z počátku anglické texty, ale v naší zemi musí kapely zpívat česky, což je stará fráze několik let a je pravdivá. Moje kamarádka textařka Gabka Chudašová tedy napsala spoustu českých textů k mé hudbě a vzniklo mnoho písniček, které jsme i natočili s kapelou Black Roll na našem prvním CD s názvem „Tváří v tvář“. Kapela v původní sestavě se rozpadla na podzim roku 2013 a nyní mám kapelu, už více jak rok postavenou z muzikantů se kterýma hraji v jiných projektech a vytváříme v poslední době i jiný styl než jsme kdysi hráli s BR. Začátkem roku jsme nahráli 5 mých písniček, 3 z nich jsou ještě z dřívější doby a 2 písničky jsou úplné novinky, ke kterým jsem složil i text. Se zpěvačkou Eliškou Machačovou jsme nazpívali těchto 5 věcí, jsou to víceméně takové „rádiovky“, takže pro širší okruh posluchačů. Snažíme se v těchto dnech oslovit pár vlivných lidí, kteří by nám mohli pomoct dál. Písničky skládám spontánně, tento proces se nedá ničím urychlit ani vytvořit. Musí to přijít samo a někdy je písnička a nápad hotový během chvilky, jindy nad tím člověk sedí půl roku a pak to třeba stejně zahodí. Tyto pocity zná asi každý autor nebo textař.
Kdo je tvým hudebním vzorem?
Tak vzorů mám samozřejmě víc. Samozřejmě v průběhu let se to mění a částečně i hudební vkus u každého člověka. Mým největším vzorem je pro mě kytarista John Petrucci. Dalším takovým například Paul Gilbert. Celkově si myslím, že člověk v určitém věku se snaží někoho kopírovat, má nějaké vzory a kopíruje je. Dnes už se snažím spíše mít nějaký svůj styl.
Jsi frontmanem hudební skupiny AC/DC revival. Proč jste si zvolili takový název kapely?
V podstatě ta kapela se jmenuje oficiálně AC/CZ, tedy AC/DC revival. V zahraničí mají tyto kapely označení spíše jako cover band nebo tribute. Název revival je vyloženě český pojem, takže jsme si ten název až tak nehledali, ale je to spíš o tom, že nemůžeme používat název AC/DC oficiálně a musí tam být přidáno to revival. Vše o nás fanoušci můžou najít na www.acdcrevival.cz
O umělcích se říká, že jim začíná den ve tři odpoledne a končí ve tři ráno. Jak je to u tebe?
(Smích). Tak popravdě já nejsem úplně ten extra pařmenský typ pokud jde o nějaký takový obecný život. Po koncertech s kapelou občas popíjíme do pozdějších hodin, takže člověk si pak samozřejmě pospí. Kolikrát hrajeme koncerty i v 1 ráno, takže ve 3 ráno se pak nikomu už moc pařit nechce (smích). Do konce září jsem učil kytaru v Praze, předtím v Ostravě takže můj týden byl v něčem dost omezený, ale teď už neučím a jsem na volné noze, takže jsem pánem svého času a určitě začínám den dříve než ve 3 ráno. Vstávám obvykle kolem půl deváté nebo deváté a končím kolem 1 v noci.
Tak je pravda, že někteří rockeři mají problém s alkoholem a drogami. Takže u tebe to tak není?
Já nemám rád tyhle věci obecně a už vůbec ne kdy se spojují s muzikou. Ve spoustě kapelách to muzikanti praktikují, ale je to hlavně o tom, že při koncertu zažívá člověk velký adrenalin a po koncertě ho musí ještě znásobit a zesílit, takže málokdo jde hned spát. Často některé případy to svádí i k tvrdším drogám.
Já jsem mimochodem psal takový článek o tom, že kreativní lidé jako jsou umělci, trpí častěji depresemi, než obyčejní lidé, protože jak musí neustále přemýšlet a hledat inspiraci, tak někdy sáhnou po drogách nebo alkoholu, aby se uvolnili a inspiraci získali.
Já si myslím, že je to takový ten ne úplně šťastný lék na to, ale je to tak, že vlastně ta energie mezi publikem a umělcem je velká a člověka to strašně nabíjí a teď jsem měl třeba koncert po necelém měsíci, což se mi většinou nestává a strašně moc mi ten pocit chybí, ten kontakt s lidmi.
Koncerty si Adam Malík velmi užívá, protože ho nabíjejí.
Máš nějaký způsob jak se odreagovat např. po těžkém koncertu nebo těžkém dni? Říkal jsi, že tě koncerty v podstatě nabíjí, takže možná to je u tebe druh odreagování.
Asi nejen mě, ale nejspíš nás všechny muzikanty v podstatě vyčerpává cestování, protože je to o neustálém cestování přes celou republiku a člověk za ten víkend zjistí, že nejvíce času proseděl v autě při přejezdu z Rimavské soboty (SK) do Karlových varů a koncert jako takový je pro něj hodinový nebo dvouhodinový svátek. Takže koncert jako takový mě ani moc neunavuje, spíše to cestování. Co se odreagování týče, chodím běhat, jezdím na kole, na lyžích nebo s přítelkyní trávíme svůj volný čas, ale někdy taky u muziky.
Adam Malík se známou slovenskou zpěvačkou Kristínou (www.kristinamusic.sk)
Kdy a kde si teď hrál a kdy máš nejbližší koncert?
Tak první koncert roku 2015 jsme měli s kapelou AC/CZ v Liberci 23. ledna. Byl to firemní ples firmy Mocca spol s.r.o. Neskutečně skvělá akce kde jsme si zahráli také s Kamilem Střihavkou a Václavem Neckářem a dalšími. Včera jsem se vrátil ze Slovenska, kde jsme vystupovali na dvou Talk show se zpěvačkou Kristínou – www.kristinamusic.sk, se kterou také hraji. Hosté byli také Jan Kraus a Milan Lasica. Rád bych pozval všechny na Jarmark do Opočna 31.7 – 2.8, kde budeme hrát se zpěvačkou Kristínou a také s Eliškou Machačovou a její kapelou. Samozřejmě všechny koncerty jsou na mém webu nebo koncerty AC/CZ přímo na www.acdcrevival.cz
Dobře. Já ti moc děkuji za interview pro VIP Noviny, moc si toho vážím a přeji ti mnoho úspěchů a koncertů.
Děkuji moc.
Facebook komentáře