Vánoce v České republice jsou plné krásných tradic, které sahají hluboko do historie a každoročně spojují rodiny i celou společnost. Pojďme se společně podívat na sedm nejzajímavějších vánočních zvyků, které jsou pro české Vánoce typické.
-
Zdobení vánočního stromečku
Vánoční stromeček patří k nezpochybnitelným symbolům vánočních svátků. Rodiny se tradičně scházejí, aby společně ozdobily jehličnatý strom – smrk, nebo borovici – pestrobarevnými skleněnými ozdobami, řetězy a vánočními světýlky. Tento zvyk má v České republice dlouholetou tradici a stal se nedílnou součástí štědrovečerní atmosféry.
Tradice zdobení vánočního stromečku má své kořeny v 16. století v Německu, konkrétně ve městě Norimberk, kde se první doložené vánoční stromky začaly objevovat ve šlechtických domácnostech. Do českých zemí se tento zvyk rozšířil v první polovině 19. století, nejprve mezi vyšší společenskou vrstvu. Za první veřejně doložený vánoční strom je považován ten, který byl vztyčen roku 1812 v Praze v Thunovské ulici. Postupně se tradice rozšířila mezi měšťanské rodiny a na venkov, přičemž největší popularitu získal vánoční stromeček v druhé polovině 19. století. Do běžných domácností se rozšířil především díky vlivu německy mluvícího obyvatelstva a měšťanské kultury. Zpočátku byly stromečky zdobeny především jablky, ořechy a papírovými řetězy, později se přidaly skleněné ozdoby, svíčky a elektrické osvětlení.
-
Krájení jablka
Jednou z nejmagičtějších vánočních tradic je rozkrajování jablka. Podle tradice má každý člen rodiny po večeři rozříznout jablko uprostřed. Tato symbolická chvíle je plná napětí a očekávání. Pokud je jadřinec ve tvaru krásné a nepřerušované hvězdy, znamená to zdraví a štěstí pro všechny přítomné v následujícím roce. Pokud se tam objeví křížek, nebo červ, tak to znamená nemoc, nebo smrt.
Tradice rozkrajování jablka má v českých zemích poměrně nejasný původ a není zcela jasné, kdy přesně tento zvyk vznikl. Patří mezi lidové vánoční tradice, jejíž kořeny sahají pravděpodobně do 19. století a vychází z venkovského prostředí střední Evropy. Symbolika hvězdy uvnitř jablka je spjata s křesťanskou tradicí a představuje naději a hvězdu betlémskou. Někteří etnografové spojují tento zvyk s dávnějšími pohanskými tradicemi oslav zimního slunovratu a vírou v magické vlastnosti přírodních plodů. Přesný vznik této tradice však nelze s jistotou určit, protože pochází z ústního lidového podání, které nebylo písemně zaznamenáváno. Tradice se předávala z generace na generaci především na venkově a postupně se rozšířila do měst.
-
Pouštění skořápek ořechů po vodě
Další fascinující tradicí je pouštění lodiček ze skořápek ořechů po vodě. Každý člen rodiny si vyrobí malou lodičku ze skořápky a zapálí svíčku. Poté ji pustí po vodě v misce nebo umyvadle. Podle toho, jak se lodička chová – zda popluje rovně, nebo zůstane stát na místě – se věští osud dotyčného v nadcházejícím roce.
Interpretace pohybu lodičky ze skořápky v lidové tradici je následující:
Lodička plující rovně: Čeká vás přímočarý, klidný rok bez větších překážek. Symbolizuje jasnou cestu životem, úspěch a harmonii.
Lodička zůstávající na místě: Znamená setrvačnost, možné překážky nebo stagnaci v osobním životě. Dotyčný může zůstat „na stejném místě“ – bez výrazných změn.
Lodička plující do boku: Naznačuje komplikace, nejistotu nebo neočekávané životní zvraty. Může symbolizovat období, kdy člověk nebude mít zcela jasný směr.
Lodička plující zpátky: Interpretuje se jako náročný rok plný překážek, které bude muset dotyčný překonávat. Symbolizuje nutnost vynaložit velké úsilí k dosažení cílů.
Je důležité poznamenat, že tyto výklady vycházejí z lidových pověr a nemají žádný vědecký základ. Jedná se o tradiční vánoční věštění, které je spíše zábavným rituálem než skutečnou předpovědí budoucnosti.
Tradice pouštění lodiček ze skořápek ořechů je spjata především s venkovským prostředím ve střední Evropě a má kořeny v lidové věštecké tradici. Tento zvyk je typický především pro české a slovenské prostředí a vychází z prastaré slovanské tradice věštění osudu pomocí přírodních živlů. Vodní věštby byly běžné zejména v zemědělských komunitách, kde lidé odpradávna hledali způsoby, jak nahlédnout do budoucnosti. Skořápky ořechů a svíčky byly snadno dostupné a symbolizovaly naději a světlo v temných zimních dnech. Etnografové se shodují, že tato tradice má silné kořeny v předkřesťanských rituálech a postupem času se transformovala do podoby oblíbeného vánočního zvyku.
-
Sváteční štědrovečerní večeře
Tradiční vánoční večeře je skutečným gastronomickým zážitkem. Českému štědrovečernímu stůlu vévodí smažený kapr, kterého předchází slavnostní polévka – nejčastěji rybí nebo čočková s krutóny. Nechybí ani tradiční bramborový salát a spoustu vánočního cukroví, které hospodyňky často pečou několik dní předem.
Štědrovečerní večeře má v české tradici hluboké kořeny a její složení má symbolický význam.
Rybí polévka a kapr mají křesťanský symbolický význam. Ryba je křesťanským symbolem spojeným s Ježíšem Kristem a rybáři učedníky. Tradice konzumace ryb sahá do dob, kdy katolická církev přikazovala do předvečeru Vánoc půst a maso bylo zakázáno. Čočková polévka symbolizuje bohatství a prosperitu – jednotlivé čočky připomínají mince, a proto měla podle lidové tradice přinést do rodiny dostatek peněz.
Vznik tradice štědrovečerní večeře sahá do středověku, přičemž zásadní změny proběhly v 19. století. Do té doby byla večeře mnohem skromnější – často jen polévka, chléb a co dům dal. Až s nástupem měšťanské kultury se začala utvářet podoba dnešní štědrovečerní večeře s rybí polévkou, kaprem, bramborovým salátem a množstvím druhů cukroví.
Kapr se stal typickým vánočním jídlem v 19. století, kdy se rozšířil jeho chov v českých rybnících a stal se dostupnějším pro široké vrstvy obyvatelstva.
-
Házení střevícem
Házení střevícem je vánoční tradice spojená se svobodnými dívkami a s věštěním budoucnosti. Střevíc jako obuv symbolizuje domov, manželství a osobní směřování. Způsob, jakým dopadne při hodu přes rameno, má údajně napovědět budoucnost svobodné dívky.
Na Štědrý den hodí dívka střevícem přes rameno směrem ke dveřím. Pokud špička boty směřuje ven z místnosti, znamená to, že dívka se do roka vdá. Pokud směřuje směrem do místnosti, tak to znamená, že ještě nenadešel její čas opustit rodinu a zůstane svobodná. Jedná se o jeden z nejromantičtějších vánočních zvyků.
Tradice házení střevícem má své kořeny v předkřesťanských dobách a je spjata především se slovanskými věšteckými tradicemi. Přesný vznik tohoto konkrétního zvyku nelze s jistotou určit, ale byl silně rozšířen na venkově v českých zemích a na Slovensku.
Dnes je tento zvyk spíše zábavnou tradicí, kterou mladé ženy provozují jako součást vánočních her a tradic, nikoli jako vážnou věštbu.
-
Krájení vánočky
Příprava vánočky je umění, které se v mnoha rodinách dědí z generace na generaci. Toto pletené pečivo má přesně daná pravidla výroby a tradičně se peče na Štědrý den. Podle starých pověr přináší tomu, kdo ji správně upeče, štěstí a zdraví.
Tradice pečení vánočky má své kořeny ve středověké střední Evropě, konkrétně v českých zemích a na Moravě, kde se začala její první podoba formovat v 16. století. Nejstarší doložené záznamy o přípravě tohoto pečiva pocházejí z měšťanských domácností v Praze a v dalších bohatých městech tehdejšího Českého království, protože vánočka symbolizuje bohatství a hojnost.
Samotné pletení vánočky má náboženský symbolický význam pocházející z křesťanské tradice. Jednotlivé copy jsou tradičně tři a připomínají Svatou Trojici. Pečení vánočky bylo také spojeno s řadou pravidel a pověr – například při její přípravě musel být pekař v čistém oděvu, nesměl mít špinavé ruce a často se žehnalo těstu, aby přineslo rodině štěstí. Rozšíření tohoto zvyku mezi běžné obyvatelstvo nastalo v 19. století, kdy se vánočka stala nedílnou součástí vánočních tradic.
-
Vánoční dárky
Dárky v České republice tradičně nosí Ježíšek, a to tradičně po štědrovečerní večeři. Děti často netrpělivě vyhlížejí z okna Ježíška a v moment, kdy zazvoní zvoneček, tak pod stromečkem objeví dárky. Tato chvíle je plná emocí, radosti a překvapení.
Tradice Ježíška jako dárkového posla má své kořeny v protestantské reformaci ze 16. století v Německu, odkud se postupně rozšířila do střední Evropy. V křesťanské tradici symbolizuje Ježíšek samotné Jezulátko – malého Ježíše, který zvěstuje radost a naději.
Do českých zemí se tento zvyk dostal v průběhu 19. století, kdy nahradil dřívější tradici nadělování dárků sv. Mikulášem nebo dokonce vídeňským měšťanem s dárky. Nejprve byla tradice Ježíška rozšířená mezi měšťanskými rodinami a postupně pronikala i do venkovského prostředí.
Zajímavostí je, že Ježíšek je českým unikátem – v ostatních zemích dostávají děti dárky od Santa Clause, Dědy Mráze nebo jiných postav. Symbolika Ježíška jako štědrého a laskavého dárce odráží křesťanskou tradici dávání a sdílení s blízkými, přičemž důraz je kladen na moment překvapení a radost, nikoli na materiální hodnotu darů.
Závěr
Tyto vánoční tradice se formovali z pohanských časů slovanství, až po zavedení křesťanství v českých zemích. Mnohé zvyky k nám přišli z Německa. České Vánoce jsou však v mnoha věcech originální – například Ježíšek – a jsou nejen o dárcích a jídle, ale především o rodinném soudržnosti, sdílení a magické atmosféře, která spojuje generace.
Facebook komentáře