Tři fotografie Adolfa Hitlera, který se jako voják účastnil bojů 1. světové války na straně Německé říše.
Adolf Hitler, ač původem z Rakouska, se už od mládí vzhlížel v Německé říši. Když se pak v mládí rozhodoval na čí stranu se přidá, Německá říše pro něj byla jasná volba.
Historie událostí 1. světové války je protknuta zázračnými příhodami, které se staly. Hitler sám tvrdil, že jej chrání „boží prozřetelnost“ a jeho vojenští kolegové říkali se, že se mu kulky výhýbali.
V knize Největší záhady světa – Zázračné náhody od autora Franka P. Jonese je popsána událost, kdy vlas mohl za to, že Hitler přežil 1. světovou válku a následně bylo v 2. světové válce zabito 50 miliónů lidí.
„Citát z knihy
„Už 3. srpna 1914 se Hitler, ač Rakušan, přihlásil jako dobrovolník do německé armády. Jeho žádost byla vyslyšena, a tak Hitler zanedlouho narukoval k 16. bavorskému pluku pěchoty a v říjnu byl poslán na západní frontu. Stal se spojkou doručující vzkazy z plukovního štábu do frontového předpolí. Často se dostával do kulometné i dělostřelecké palby, ale vždy měl podivuhodné štěstí, takže dlouho zůstával nezraněn. Už v prosinci 1914 byl za statečnost vyznamenán Železným křížem II. třídy.
Až v říjnu 1916 byl po dvouletém okázalém riskování zraněn do nohy a léčil se pak pět měsíců v sanatoriu Beelitz. Jeho lehčí zranění vzbudilo u pluku úžas, vždyť frajtr Hitler se jen málokdy kryl před deštěm kulek a šrapnelů. „Chrání mě Prozřetelnost,“ říkával svým druhům ve zbrani.
Když se po vyléčení vrátil, bojovala jeho jednotka už ve Flandrech a později poblíž Chemin des Dames a u Arrasu. Hitler plnil stále funkci spojky, ale byl už tehdy povýšen na svobodníka. Neustále setrvával v první linii a utvrzoval svoji pověst vojáka, jemuž se kulky vyhýbají.
V květnu 1918 proběhla na západní frontě neúspěšná ofenzíva německé armády. Francouzský maršál Ferdinand Foche zahnal Němce na severní břeh Marný a dne 18. července zahájil protiofenzivu. Němci při ní utrpěli děsivou porážku a přišli o více jak dvě stě tisíc mužů. Hitlerův pluk strašlivě prořídl a byl vybit málem do posledního muže. Hitler však zůstával živ a nezraněn a usmíval se povzbudivě na stále mladší a stále nezkušenější nováčky, kteří nahrazovali vybité ročníky.
„Věřili jsme, že ho ochraňuje Bůh,“ řekl později jeden z nich, kaprál Robert Seheidemann.
Mladý Hitler úplně vlevo se svou bojovou posádkou z 1. světové války.
V podvečer 3. srpna 1918, když se Hitlerův pluk dostal pod palbu šrapnelů, obdržel Hitler za úkol vypravit se do přední linie a předat tam rozkaz k ústupu. Spolu s ním byl vyslán ještě vojín Klaus Heydecker, pozdější generál wehrmachtu.
Vstoupili společně do širokého spojovacího příkopu. Hitler se nijak nápadně nekryl, zatímco mladičký Heydecker málem umřel strachy a plazil se za svým idolem Adolfem téměř po zemi. Granáty jim létaly nad hlavami a kulky z kulometů pleskaly do travnatého náspu.
Zasvištěl šrapnel a dopadl přímo k Hitlerovým nohám. Nevybuchl. Udál se tedy málem zázrak. Podle tehdejších výzkumů francouzského dělostřelectva vybuchovalo 9 999 z deseti tisíc granátů.
Heydecker hrůzou doslova zařičel a bleskově se plazil pryč od špičatého předmětu, který mohl každou chvíli explodovat. Hitler se nebál. Popadl šrapnel a důkladně si jej prohlédl. Pak jej dokonce strčil do své tornistry a přinesl si jej do štábu jako suvenýr.
Za tento svůj husarský kousek byl Hitler ještě v srpnu 1918 dekorován Železným křížem I. třídy. Získal vyznamenání udělované výhradně vysokým důstojníkům a stal se tak málem nejslavnějším mužem v celé německé armádě. Osudová příhoda se šrapnelem a vysoké vojenské vyznamenání za mimořádnou statečnost otevřely mnohem později Hitlerovi cestu do vysoké politiky…
Hitler se i po 1.světové válce chlubil svým Železným křížem 1. třídy za statečnost s nevybuchlým šrapnelem.
Co se však stalo s oním záhadným šrapnelem? Hitler jej měl v tornistře ještě na konci války v lazaretu Pasewalk, kde si léčil plíce poškozené vdechnutím jedovatých plynů. Tento fakt dosvědčilo několik hodnověrných svědků, kteří díky šrapnelu pod Adolfovou postelí nechtěli zůstat s Hitlerem v jednom nemocničním pokoji.
Šrapnel se stal později magickým předmětem společnosti Thule, za jejíhož člena byl přijat rovněž Hitler. Když se pak tento muž stal po mnoha letech říšským kancléřem a převzal v Německu absolutní moc, skončil šrapnel v armádním muzeu jako doklad o existenci Prozřetelnosti, jež si vyvolila Hitlera za vůdce německého národa.
Po válce se dostal už velice památný nevybuchlý šrapnel do rukou Američanů, ti jej však už v roce 1946 předali Francouzům. Koneckonců tento zbrojní zmetek přišel přece na svět v jejich zbrojovkách!
Tým profesora Jean-Paula Hardouina, experta na výbušniny, bývalého pověřence de Gaullova ministerstva, který během války platil za význačného činovníka Hnutí odporu, dostal za úkol šrapnel prozkoumat. Za nesmírně náročných bezpečnostních opatření byla dne 9. září 1946 střela rozebrána a její jednotlivé části byly prozkoumány pod mikroskopem.
Profesor Hardouin došel k překvapivému závěru, jenž jemu i jeho spolupracovníkům málem vyrazil dech: Příčinou selhání zápalky šrapnelu byl nepochybně lidský vlas, který se dostal do detonačního zařízení! Vlas, jenž zcela jistě spadl z hlavy neznámého dělníka francouzské zbrojovky na výrobní lince, na níž byl náboj kompletován.
Pouhopouhý lidský vlas, který byl později prozkoumán a označen za vlas asi třicetiletého muže, trpícího podle všeho dědičnou alopecií (nadměrným vypadáváním vlasů).
Tento jediný náhodně vypadlý vlas způsobil, že Hitler nezemřel v zákopu první světové války, ale dožil se ve zdraví jejího konce, aby pak po svém magickém vzestupu rozpoutal druhou světovou válku, při níž přišlo o život více jak padesát milionů osob a třetina civilizovaného světa se navíc proměnila v trosky.
Pouhý jediný lidský vlas…“
Konec citace.
Závěr
Zázračné události a náhody často mohou hrát nečekanou roli v průběhu historie. Adolf Hitler, ač původem z Rakouska, se svým osudem spojil s Německou říší a jeho cesta k moci byla plná dramatických obratů. Tvrdil, že jej chrání „boží prozřetelnost“, a jeho vojenští kolegové mluvili o záhadných situacích, kdy tvrdili, že se mu kulky zázračně vyhýbaly.
Ještě větší záhadou však zůstává událost spojená s jedním jediným vlasem. Historie nám připomíná, že i nejmenší detaily mohou mít obrovský vliv na osud lidí a národů. Taková náhoda pak může rozhodnout o osudech 50 miliónů životů!
Tato příhoda nám připomíná, že významná historická událost může být ovlivněna i zdánlivě nepodstatnými okolnostmi. Náhody a zázraky mohou někdy hrát nečekanou roli v historii. A nebo snad Hitler byl napojen na temné síly, které jej chránili během 1. světové války, aby pak mohl spustit 2. světovou válku a vykonat další dílo zkázy? To ví snad jen Bůh.
Facebook komentáře